Český populární herec a člen činohry Národního divadla v Praze, Miroslav Donutil, dnes slaví šedesátiny. Narodil se v Třebíči, ale rodina se po jeho narození přestěhovala do Brna. K hereckému řemeslu se rozhodl, jak sám říká, z důvodu, že nemusel studovat matematiku. Pravdou však je, že snil o kariéře novináře, ale zvítězily rodinné geny. Rodiče nadšeně ochotničili a dědeček byl jeden z významných vypravěčů s výjimečným smyslem pro humor. Nakonec se tedy Donutil donutil ke studiu na brněnské JAMU.

Už při škole hostoval v brněnském divadle Husa na provázku, kam ihned po absolutoriích nastoupil do svého prvního angažmá. Ztvárnil zde přes 50 rolí, např. Nikolu Šuhaje v Baladě pro banditu, Richarda III. nebo starého Karamazova v Bratrech Karamazových. Film a televize ho zatím míjely, dostával jen malé a epizodní role, např. v Postřižinách, kde ztvárnil zasněného podomka.

Po sedmnácti letech v Brně se roku 1990 stává členem činohry Národního divadla v Praze, kde je dodnes. Tento zlom v jeho kariéře mu přinesl nejednu slavnou roli, i když byly třeba jen vedlejší. V Národním divadle se prakticky okamžitě stává hvězdou souboru. Dostává jednu titulní roli za druhou. Strýček Váňa, Židle, Jak se vám líbí, Sluha dvou pánů, Mnoho povyku pro nic nebo Naši furianti. Všimnou si ho tak i televizní a filmoví producenti a s Donutilem se najednou roztrhl pytel.

„Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“

Miroslav Donutil točil jeden film za druhým. Jen málo jeho rolí neutkvělo českému divákovi v paměti, a to především díky nezapomenutelným hláškám a nevídané improvizaci. „Kontrolní otázka. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti?“ „Zrezaví, ne, vole!“ „Zrezaví, správně. A co hlavně? ... No, koroduje, vy tupci!“ poručík Troník v Černých baronech.

„No, pozor! To nejsou obyčejné lžičky, to jsou lžičky z umělé hmoty. Lehké, ohebné, pružné. ... To jsou lžičky, které vyvinuli výzkumníci z NDR. Víte?“ říká zarputilý komunista, otec rodiny Šebek z Pelíšků.

Advokát z Dědictví aneb Kurvahošigutentag, strádající nedostatkem sexu z Nudy v Brně, farář ve filmu nominovaném na Oscara Želary. Zatím naposledy jsme ho mohli vidět ve Vieweghově Románu pro muže, který měl premiéru v loňském roce v září. Všechny jeho filmy dokazují rčení, že není malých rolí, je jen malých herců, protože Donutil, co do počtu filmových rolí, měl více těch vedlejších, které proslavily samotný film a někdy i předčily hlavní postavy.

Inscenaci hry Sluhy dvou pánů Národního divadla v Praze drží na špici přes patnáct let hlavní role Truffaldina v podání Miroslava Donutila. V červnu 2010 dokonce oslavila neuvěřitelnou 450. reprízu a není představení, kdy by nebylo zaplněno hlediště do posledního místečka. Tradici commedie dell’arte obohacuje Donutil svou improvizací a diváci se tak mohou dočkat toho, jak je každé představení výjimečné jinou scénou či hláškou.

„Tolik sluhů dneska hledá pána a já mám hned dva. To je paráda! To je teda paráda. Dvěma pánům nemůžu sloužit, že jo? To nejde. To... To nejde?! A proč by to jako nešlo? Co? Já už jsem to někde slyšel. Sloužit dvěma pánům, pobírat dva platy, dostávat dva obědy. To by byla nádhera. Teda kdyby oni na to nepřišli, protože kdyby oni na to přišli, jo? Tak co?! Co? Oni by na to přišli, tak co? Tak jeden mě propustí a druhýho si ponechám! Já to budu muset zkusit. To za tu zkušenost stojí, si myslím.“