První cukrovar na českém území založili bratři František a Tomáš Grebnerovi roku 1829. S výrobou cukru se už setkali v Německu a Francii, proto věděli, že nejlepší cukr se vyrábí z cukrové řepy. Ale půda v okolí nebyla vůbec vhodná pro její pěstování, tak k malé úrodě cukrovky přidávali sirob vyráběný z brambor. To ale nestačilo k udržení továrny a po čtyřech letech byl cukrovar zrušen.

František ale neztrácel naději. Otevřel novou cukrovou rafinerii v Dačicích. V továrně zpracovávali třtinový cukr, později také řepný cukr. V té době začalo v Čechách malých cukrovarů velmi rychle přibývat, v roce 1840 už jich bylo 76. Většinou zpracovávaly cukr na moučku, krupici, krystaly, homole, klobouky, kubesy a chipsy.

S Radem přišly i kostky

V březnu 1840 přicestoval do Čech spolu se svou ženou Jakub Kryštof Rad, aby obsadil místo ředitele Dačické rafinerie. Původem Švýcar se ukázal jako skvělý inovátor. Ředitelského křesla se ujal s vervou, neváhal a zahájil ihned po svém příchodu řadu instalací nových, moderních strojů. V roce 1842 dokonce zavedl ve výrobě parní stroj jako první v okolí.

Cukrovar jen vzkvétal. Továrna dodávala cukr do celé jižní Moravy, jihovýchodních Čech, ale také do rakouského pohraničí. V té době se cukr prodával ve velkých homolích, které se i přes svůj elegantní tvar velmi špatně krájely a docházelo ke zraněním. Takové zranění zakusila i Radova manželka Juliana, když porcovala cukr k čaji pro hosty. S obvázaným prstem spěchala za manželem a vyčetla mu, že už dávno mohl vymyslet něco menšího než je homole.

Památník v Dačicích, v jižních Čechách, který znázorňuje kostku cukru, vynález, který vznikl v tomto městě v roce 1843 v rukách Čecha Jakuba Kryštofa Rada.

Pomník v Dačicích, v jižních Čechách, který znázorňuje kostku cukru, vynález, který vznikl v tomto městě v roce 1843 v rukách Čecha Jakuba Kryštofa Rada.

FOTO: fotobanka Profimedia

Ani ne za měsíc Jakub přišel za ženou s bedničkou s více než 300 kostkami cukru o rozměrech 1,2 a 1,5 cm. Juliana mu vnukla nápad, a tak se v roce 1841 zrodil vynález lisu na kostky. Výhody kostek přinášely i šetření, když při nepřesném krájení cukrových homolí vznikal odpad, a navíc ušetřili spoustu času při vysoušení velkých bochníků cukru. Zkrátka kostky cukru měly řadu výhod.

Čajový cukr má svůj pomník

Rad si od vynálezu lisu sliboval další růst továrny a nemýlil se. Požádal o licenci k výrobě kostkového cukru a schválení patentu. Dočkal se 23. ledna 1843 a za půl roku ho prodal rafinerii za 12 tisíc zlatých. Dačická rafinerie je prodávala pod názvem čajový cukr. Řada cukrovarů, hlavně po Evropě, nápad odkoupila a také na trhu prorazila s kostkovým cukrem.

Netrvalo však dlouho a dačická rafinerie začala krachovat. Rad složil svou funkci roku 1846 a vrátil se s rodinou do Vídně. Protože se továrna nacházela daleko od polí s cukrovou řepou, musela se tudíž do cukrovaru dovážet, roku 1852 zanikla. Až roku 1983, kdy byla i nalezena kamenná schránka s letopočtem 1841 a iniciály ICR (Iacob Christoph Rad) ve sklepení bývalé továrny, byl kostce cukru postaven v Dačicích žulový pomník.