Článek
Kamil se dostal do péče psychiatrů už v 16 letech. Jeho otec pracuje mimo republiku a matka si nevytvořila u dospívajícího syna dostatečnou autoritu.
S dvaceti cigaretami týdně, občasnou sklenkou alkoholu a pár vykouřenými jointy nebyl mezi svými vrstevníky žádnou výjimkou. Život mu nečekaně zpřeházela ruleta, v níž při náhodné hře s kamarády vyhrál 30 tisíc korun.
Kamil získal dojem, že na hraní může vydělat. Stačily zhruba tři měsíce, aby přestal chodit do školy, jeho dluhy se vyšplhaly k 50 tisícům, doma začal krást a k rodičům a mladší sestře se začal chovat agresivně. Několikaměsíční ústavní léčbu ukončil letos v květnu a ještě v listopadu byl jeho stav dobrý, vrátil se do školy a přestal hrát.
Pražští osmáci vedou
Podle primáře bohnické psychiatrické léčebny Karla Nešpora je Kamilův případ typický.
„Návykové nemoci se v dětství a dospívání rozvíjejí podstatně rychleji nežli v pozdějších letech,“ řekl Právu Nešpor.
Jednotlivé zprávy o tom, jak rozšířený gambling mezi dětmi je, se ovšem rozcházejí. Podle evropské studie ESPAD 2007, z níž doposud čerpají například tvůrci vládních strategií pro boj s rizikovými návyky včetně gamblingu, hraje denně nebo téměř denně hazardní hry 1,1 procenta 16letých chlapců a další 1,3 procenta si zahrají jednou týdně.
Dva roky starý výzkum Zuzany Dvořákové z Psychiatrického centra Praha provedený na 670 žácích 8. tříd z pražských škol však vykázal mnohem více alarmující údaje.
K hazardnímu hraní týdně a častěji se přiznalo 7,9 procenta chlapců a 1,3 procenta dívek. Dvořáková ve své práci navíc rozpracovala i záliby, které se u dětí ke hře na automatech nejčastěji pojí, v první řadě chození na diskotéky, dále jízda na motorce nebo bezcílné potloukání se po ulici.
Nešpor vidí hlavní problém v propagaci a dostupnosti hazardu pro dospívající. „Z tohoto hlediska je situace u nás extrémně nepříznivá, nabídka různých forem hazardu je zde vysoká, a to i pro nezletilé,“ uvedl Nešpor.
Nedejte se vydírat, radí Nešpor rodičům
Provozovatel několika pražských heren Roman Fišer si dokonce myslí, že proklamovaný boj proti gamblingu nemyslí čeští politici vážně.
„Stát nemá skutečný zájem hazard vymýtit,“ míní podnikatel. Jako příklad uvádí situaci v Praze, kde po roce 2007 sice v rámci „regulace“ hazardu zmizela část heren s výherními hracími automaty, zároveň však několikanásobně vzrostl počet podniků s videoloterijními terminály, které umožňují mnohem vyšší sázky a riskantnější hru.
„Skoro všichni patologičtí hráči, jestliže v hazardu pokračují, lžou, podvádějí, začínají být hrubí nebo se uzavírají do sebe a nekomunikují,“ podotkl primář Nešpor.
Rodičům, jejichž dítě gamblingu propadlo, radí stanovit jasná pravidla a přísně dbát na jejich dodržování. „Někdy k léčbě motivuje až hrozba ústavní výchovy,“ připustil s tím, že v žádném případě by však neměli rodiče vůči problémovému potomkovi používat násilí, které je neúčinné a živí v dítěti ukřivděnost.
Rodina by měla také zabezpečit veškeré cennosti a dohlížet na osobní peníze mladistvého hráče. K častému arsenálu gamblerů patří i hrozby sebevraždou či útěkem z domova.
„Nedejte se vydírat,“ varuje Nešpor rodiče. Ústupky podle něj riziko jen zvyšují. Pokud rodina má z případného sebevražedného pokusu dítěte obavu, měla by požádat o odbornou pomoc psychiatra, v akutním případě záchrannou službu.