Hlavní obsah

Tanková bitva u Prochorovky je mýtus, tvrdí historik. Lžete, reaguje Rusko

Připomínka výročí tankové bitvy u vesnice Prochorovky, která se odehrála 12. července 1943, skončila letos ostrými hádkami. Britský historik Ben Wheatley uvedl, že boj, který je prezentován jako největší tanková bitva, je ve skutečnosti mýtus a válečná legenda. Historik svá tvrzení opírá o analýzu bitevního pole pomocí leteckých snímků, které udělala německá Luftwaffe v době, kdy byla oblast stále v německých rukou, napsal server BBC.

Foto: Profimedia.cz

Spor o počtech ztrát v bitvě u Prochorovky vygradoval.

Článek

Fotografie byly nalezeny v americkém národním archivu US National Archives na College Park v Marylandu.

Wheatley tvrdí, že 12. července Němci ztratili pouze pět tanků Panzer IV, poškozených jich měli maximálně 27. Navíc podle historika zdecimovali sovětské tankové formace. V článku doslova píše, že více než dvě stovky sovětských tanků proměnili v doutnající vraky. O další desítky tanků měli podle historika přijít Sověti špatným velením, když stroje najely do protitankového příkopu, které budovala sovětská pěchota.

U Prochorovky se podle dříve zveřejňovaných údajů střetlo zhruba 1500 tanků - na 800 strojů sovětské 5. tankové armády generála Pavla Rotmistrova a 700 obrněnců německé 4. tankové armády generála Hermanna Hotha. Ztráty podle dosud uváděných informací byly na obou stranách obrovské. Útočníci přišli o zhruba 350 tanků a asi 10 tisíc vojáků, ztráty Rudé armády byly stejné nebo dokonce vyšší.

Zkreslené údaje mají vycházet z nekriticky přejímaných hlášení sovětských velitelů, zejména generála 5. tankové armády Pavla Rotmistrova, který se snažil zakrýt vysoké ztráty. Po Prochorovce mu hrozilo upadnutí v nemilost a trest, ale nakonec po celkovém sovětském vítězství u Kurska byl vyznamenán.

Foto: Profimedia.cz

Památník u Prochorovky

Analýza Wheatleyho se objevila v mnoha médiích, mimo jiné také v deníku Die Welt, BBC, ale i ruských médiích. Oficiální ruské kruhy proti práci historika, který podle jejich slov „zpochybňuje vítězství Rudé armády na bojištích 2. světové války“, protestují.

Ostré protesty z Ruska

Šéf ruského muzea protivzdušné obrany Jurij Knutov nazval článek „očividným falšováním historie“. Analýzu zkritizovali poslanci v Dumě. Například Alexander Šerin vyzval německé úřady, aby stíhaly editora Die Welt, kde se článek objevil. Stať podle jeho slov „maže pokání německého národa za to, co učinilo nacistické Německo“.

„Pokusy přepsat nezměnitelná historická fakta, zfalšovat události těch let, kdy sovětský lid hrál hlavní roli při porážce nacismu a osvobození Evropy od ‚hnědého moru‘, jsou nehodné a urážlivé," řekl ruský velvyslanec v Německu Sergej Nechajev k historikově práci.

Ztráty byly vysoké

Vojenský historik Alexej Isajev serveru BBC potvrdil, že ztráty Sovětů byly velmi vysoké, tedy souhlasí v tomto bodě s Wheatleyovým hodnocením. Upozorňuje současně, že dělat závěry podle leteckých snímků je velmi ošidné. Letectvo je pořídilo později v červenci a srpnu, Němci tak měli dostatek času poničené stroje odtáhnout.

Ruského ministerstva obrany již vloni uvedlo, že podle archivních údajů Rudá armáda přišla 12. července 1943 o 470 ze 670 tanků a samohybných děl, nasazených do boje, zatímco Němci jen o padesátku ze 490 obrněnců. „Ztráty Rotmistrovovy 5. gardové tankové armády činily 75 procent, ztráty druhého tankového sboru SS asi 20 procent,“ tvrdí historik Valerij Makovskij působící jako vědecký spolupracovník ruského generálního štábu.

Válečný fotograf Anatolij Jegorov se účastnil tankových bojů a jeho synovec Michail Jegorov listu Moskovskij Komsomolec vyprávěl, jak mu strýc říkal, že většina fotografií z té bitvy nebyla publikována. „Víte, proč se v naší zemi vůbec neukázaly žádné panoramatické fotografie bojiště Prochorovky?“ zeptal se mě můj strýc. „Protože na jeden německý hořící tank bylo našich deset zničených T-34! Jak byste mohli takové fotografie publikovat v novinách?“

Foto: Profimedia.cz

Tanková bitva u Kursku přinesla rozhodující zvrat ve 2. světové válce.

Boje u Prochorovky byly součástí bitvy o Kurský výběžek, která trvala 50 dní a skončila 23. srpna 1943 dobytím Charkova sovětskou armádou. Po Stalingradu to bylo druhé rozhodující střetnutí na východní frontě. Sověti poté definitivně převzali iniciativu a vítězství bylo i dobrým signálem pro spojence na ostatních frontách.

Reklama

Výběr článků

Načítám