Hlavní obsah

Nedostatek slunce způsoboval nemoci už za časů Říma

Právo, mcm

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Naši předkové prožili venku a na slunci daleko větší část svých životů než moderní Evropané. Jak ale ukázal průzkum osmnácti pohřebišť z různých částí Římské říše, ani jim se podle listu The Guardian nevyhnula křivice, nemoc přímo spojená s nedostatkem slunečního svitu.

Foto: Profimedia.cz

Kost postižená osteomalacií, kterou způsobil nedostatek vitamínu D.

Článek

Vědci z organizace Historic England a kanadské McAster University prozkoumali celkem 2787 lidských ostatků nalezených na území od severní Anglie až po jižní Španělsko, aby mohli posoudit rozšíření křivice v dobách Římské říše.

Jejich výzkum, zveřejněný v časopise American Journal of Physical Anthropology, ukázal, že v prvních staletích našeho letopočtu trpělo křivicí v průměru pět procent mladistvých.

Příčinou křivice čili rachitidy je nedostatek vitamínu D způsobený omezeným pobytem na slunci a také nedostatečnou výživou. Vitamínový deficit má dramatické následky pro tělesný vývoj, protože způsobuje těžkou poruchu tvorby kostí. Ty totiž při křivici měknou a převažuje v nich chrupavčitá hmota. Té je ve zdravé kostní tkáni asi 30 %, zatímco v té rachitické až 70 %. Kosti jsou pak nejen tenké a křehké – navíc se i snadno deformují.

Nejhorší v Británii

„Naše studie ukazuje, že nedostatek vitamínu D zdaleka není novým problémem – už před dvěma tisíci lety ohrožoval lidi a zejména děti,“ konstatoval Simon Mays, skeletální biolog z Historic England.

Ne všude v Římské říší řádila křivice stejnou měrou: nejhůře jí trpěla římská Británie, kde byly poruchy způsobené touto nemocí zjištěny na ostatcích zhruba desetiny mladistvých.

Má to svou logiku: i když strava tam asi nebyla o moc chudší než třeba ve Španělsku, slunečního světla je v Británii i dnes výrazně méně.

Křivice sužovala Británii zejména v 19. století. Byla považována za nemoc spjatou se životem v temných brlozích začouzených viktoriánských měst. Vzpomínka na tuto pohromu přežívá v dílech spisovatelů, jako byl Charles Dickens.

Na rozdíl od 19. století se však za dob Římské říše tato nemoc nesoustřeďovala do měst – rovnoměrně se vyskytovala i na venkově. Jedinou zjištěnou výjimkou byla Ostia, přístav pro město Řím.

Tamní mnohapatrové činžáky, úzké uličky a malé dvorky v domovních blocích vytvářely živnou půdu pro křivici podobně jako průmyslová města předminulého století.

Lidé zápasili s křivicí nejen ve starověku či v 19. století, nýbrž i po všechny ostatní doby – až do počátku minulého století, kdy se do potravy začal přidávat vitamín D.

Reklama

Výběr článků

Načítám