Článek
K podobnému osvěžení krve, jak to lesníci nazývají, v Česku doposud nikdy nedošlo.
„Uvnitř stáda je už příliš velká příbuznost. V letech 1994 až 1996 se sem dovezlo 14 kusů kozy bezoárové. Dva utekly, takže od té doby se tu rozmnožuje dvanáct kusů mezi sebou a je už potřeba to geneticky oživit,“ vysvětlil šéf obory Ladislav Masopust.
Lesy ČR už na genetické oživení jedinečného stáda vypsaly grant, který vyhrála Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně. Ta plánuje, že stádo oživí inseminací spermatu odebraného kozlům v Turecku.
„Podobné umělé oplodnění se minimálně u nás ještě neuskutečnilo. Tuto cestu jsme zvolili i proto, že tím eliminujeme riziko zavlečení chorob do stáda,“ vysvětlil oborník Masopust.
Projekt oživení potrvá tři roky
Podle něj se původně uvažovalo, že sperma pro chov na Českolipsku dodá některá ze zoologických zahrad, která kozy bezoárové chová.
„V ZOO jsou v Německu, v Polsku, ve Švýcarsku, u nás je čerstvě chová ZOO v Olomouci. Nakonec jsme se ale rozhodli, že cestou ZOO nepůjdeme, protože tu jde často o kusy křížené s kozou domácí. Proto jednáme s Tureckem, které je nejbližší zemí, kde podobně velké kozy bezoárové žijí volně,“ popsal oborník z Českolipska. Celý projekt oživení vzácného chovu je rozdělený do tří let, skončit má na konci roku 2018.
V oboře Vřísek nyní žije 44 koz bezoárových, ročně se narodí pět až deset mláďat. Odchovávat se je daří díky speciálním porodnám, umístěným ve skalnatém terénu obory. Díky ochraně skal tady v zimě nezamrzá voda a malá mláďata tu mají lepší podmínky než jinde v oboře.
Obora Vřísek u Holan na Českolipsku je jednou z nejstarších obor v České republice, první zmínky o jejím vzniku pocházejí z roku 1570. Tehdy měla jen kolem 42 hektarů, dnes se rozkládá na ploše více než trojnásobné. V oboře se vystřídalo mnoho druhů zvěře, od roku 1967 se tu ale chová pouze muflon, kterého v roce 1994 doplnil záchranný chov kozy bezoárové ze zrušeného chovu z Pálavských vrchů.