„Náš výzkum ukazuje, že uzení nad ohněm a záměrné pohřbívání do rašeliny patří k technikám, které mohli pravěcí Britové používat k mumifikaci mrtvých. Další techniky by mohly zahrnovat odstraňování vnitřností, při němž byly orgány vyňaty krátce po smrti,“ uvedl archeolog Thomas Booth z Muzea přírody v Londýně, který vedl výzkum stovek zbytků lidských koster.

Podle něj „bylo mumifikování rozšířeno po celé Británii, ale s kým se takto zacházelo, je obtížné říci“, dodal.

Mnozí lidé doby bronzové nebyli prý vůbec pohřbeni a mohli být spáleni, uloženi do vodních toků anebo prostě ponecháni silám rozkladu.

Pádný argument

Mumifikace nebyla podle Bootha vedena jen snahou uchovat mrtvé tělo. „V jiných kulturách by mohli být uchováváni pro uctění předků nebo používáni jako médium pro hovory s mrtvými,“ nastínil možnosti využití těl.

Ta prý mohla být v domovech uchovávána velmi dlouho. Tak průzkum dvou zachovaných těl z let 1600 až 1300 př. n. l., která byla nalezena ve skotském Cladh Hallanu, ukázal, že tyto mumie byly pohřbeny až několik století po své smrti.

Vytáhnout mrtvého předka, který pracoval na vašem kousku půdy, je lepší, než předkládat pozemkové listiny archeolog Thomas Booth

Mrtví prý byli vyndáváni při zvláštních příležitostech – nebo jako pádný argument ve sporech o půdu.

„Vytáhnout mrtvého předka, který pracoval na vašem kousku půdy, je lepší, než předkládat pozemkové listiny,“ uvedl vědec, jehož studii zveřejnil časopis Antiquity.

Mumifikovaným mrtvolám prý mohl roli v řešení sporů zajistit tehdejší rozmach zemědělství a návazné sociální změny, které zajistily přesun moci do rukou elity.

Skládání předků

Vědci prozkoumali tři stovky skeletů ze 30 nalezišť. Kosterní pozůstatky pocházejí z období od roku 4000 př. n. l. až do nedávné minulosti. Mezi lety 2200 až 700 př. n. l., což odpovídá britské době bronzové, žilo 34 z těchto jedinců. Stopy mumifikace zjistili vědci téměř u poloviny z nich.

Booth a jeho kolegové uvedli, že mumifikace ne vždy spolehlivě konzervovala celé tělo – někdy se tak dlouhodobě uchovala jen část, např. ruka či noha. V některých případech byly prý dohromady poskládány tělesné části několika různých lidí, aby vytvořily tělo, a tento soubor byl později pohřben.

Odhalení mumifikace v dávné Británii bylo možné díky zjištění, že kosti lidí uložených do hrobu hned po smrti se výrazně liší od ostatků těch, kteří byli nějak mumifikováni. Do kostí pohřbených totiž pronikají bakterie z rozkládajících se vnitřností a vytvářejí v nich mikroskopické chodbičky. Ty se u mumifikovaných ostatků prakticky neobjevují, jak ukázalo i porovnání s kostmi z Irska, nalezenými v rašelině, a s pravěkou mumií ze severního Jemenu.

Vědci nyní chtějí prozkoumat kosti lidí z doby bronzové na kontinentu – mohlo by to ukázat, zda mumifikace byla ostrovní výjimkou, nebo zda se jednalo o širší jev.