Pro změnu přístupu k předškolním dětem bylo zásadní nahrazení pojmu předškolní výchova pojmem předškolní vzdělávání v 90. letech.

„To přineslo cílevědomé vytváření vlastních programů. Tím pádem se objevila možnost spojit předškolní výchovu se vzdělávací politikou,“ uvedla Opravilová.

Vzhledem k menšímu počtu sourozenců v rodinách jsou děti více navázané na dospělé. Kvůli tomu hůře rozvíjejí své komunikační schopnosti.

Je také předsedkyní Asociace předškolní výchovy, ale na konferenci prezentovala svůj osobní názor. Připomněla, že se také kvůli bezpečnosti dětem zmenšil prostor pro hru bez dozoru rodičů. Venku se nyní předškolní děti samostatně prakticky nepohybují.

V mateřských školách vzhledem k požadavkům rámcového programu pro předškolní vzdělávání převažují řízené činnosti. Odpoledne často následují už u malých dětí kroužky.

Volná hra bez dozoru prakticky neexistuje

„Velmi do hry vstoupily aktivní vzdělávací strategie, nadměrná stimulace. Prakticky neexistuje prostor, kde by si děti mohly volně hrát bez dohledu dospělých,“ poznamenala Opravilová.

Vzhledem ke zpravidla menšímu počtu sourozenců v rodinách jsou děti více navázané na dospělé. Kvůli tomu hůře rozvíjejí své komunikační schopnosti, protože dospělí si řadu věcí domyslí nebo dokonce řeknou za dítě sami.

Zpomalit tempo, ať si děti samy najdou cestu

V souladu se zájmy dítěte podle Opravilové nemusejí být ani příliš ambiciózní vzdělávací strategie. Méně může znamenat více, hra by se měla uvolnit od neustálých snah o její didaktické využití.

„Neměli bychom se bát představy, že bychom měli na některé vzdělávací cíle rezignovat a zpomalit tempo,“ řekla.

Bylo by pak prý možné sledovat, jak si děti najdou cestu k očekávaným výstupům samy. Podporuje to totiž jejich samostatnost a tvořivost. Efekt sice nepřichází tak rychle jako s učením ze strany dospělých, ale je hlubší a trvalejší.