„Situace je poměrně kritická,“ řekl Jay Famiglietti, hydrolog a vedoucí výzkumu při Kalifornské univerzitě v Irvine.

Deset let trvající výzkum ukázal, že stav v 21 z největších 37 rezervoárů rozmístěných po celém světě od Číny přes Francii po USA už překonal kritický bod. To znamená, že se z nich odčerpává více vody, než se do nich přírodními procesy doplňuje. V nejkritičtější kategorii je jich 13. Většina z nich se potýká se zvýšenými nároky na vodu kvůli zemědělské a těžební činnosti a růstu populace.

Podzemní rezervoáry uspokojují 35 % celosvětové spotřeby vody. Nejvíce zatížené jsou ty v chudých, hustě osídlených regionech, jako je severozápadní Indie, Pákistán a severní Afrika, kde je málo alternativních možností, takže by tam nedostatek vody mohl vést k nestabilitě.

Rezervoárům může trvat tisíce let, než se znovu doplní přírodní cestou srážek a tání sněhu.

Za nejohroženější rezervoár světa se pokládá arabský rezervoár, který představuje zdroj vody pro 60 miliónů lidí. Hned za ním následuje povodí řeky Indu v Indii a Pákistánu a další v oblasti Murzuk v Libyi a Džado v Nigeru. Ve Spojených státech je to Kalifornie, potýkající se již delší dobu s kritickým nedostatkem vody.

Pro tento výzkum vědci použili satelity GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment), které během deseti let (od 2003 do 2013) zaznamenávaly i nejmenší odchylky v zemské přitažlivosti: v místech, kde byly rezervoáry plnější, byly satelity k zemi přitahovány větší silou.
Satelity bohužel neumožňují změření celkového objemu těchto rezervoárů. Přesto data naznačují, že některé by mohly být mnohem menší, než se předpokládalo, a odchylky můžou být výrazné.