Loni v prosinci, po dvanácti letech geologických průzkumů, měření a testů mořského dna, vzneslo své požadavky pevninské Dánsko. S Arktidou sice nemá nic společného, stále je však koloniální metropolí pro Grónsko, které má k severnímu pólu mnohem blíže.

A tak Kodaň žádá podle listu The Daily Telegraph pěkných 895 tisíc čtverečních kilometrů ledu a moře, skoro dvacetinásobek rozlohy „klasického“ Dánska.

Čí je to hřbet?

Hned po Dánech se přihlásili Rusové. Ti to zkusili už před 14 lety, tehdy však byli odmítnuti s argumentem, že podklady pro jejich nároky nejsou dost propracované.

Polární jednotka ruské pěchoty při cvičení v Amurské oblasti

Polární jednotka ruské pěchoty při cvičení v Amurské oblasti

FOTO: Profimedia.cz

Nyní však žádost zopakovali. Spolu s oblastí u severního pólu, na němž byla už před osmi lety vztyčena ruská vlajka, požaduje Moskva asi 1,2 miliónu čtverečních kilometrů moře pokrytého ledem, který se však za jistých okolností může změnit ve zlato. „Arktida patří nám,“ prohlašuje podle listu Die Welt kremelský poradce Artur Čilingarov.

Nároky obou zemí leží nyní u málo známé, leč mimořádně důležité Komise pro vymezení pobřežního šelfu (CLCS), která působí v sídle OSN na Manhattanu. Jejích asi dvacet členů může mít při dělení arktického „koláče“ rozhodující slovo.

Na sever zeměkoule si však může dělat nárok jen ten, kdo před touto komisí prokáže, že tam sahají geologické struktury z jeho území. Rusové tvrdí, že právě to je případ jejich Lomonosovova hřbetu.

Ten se táhne hluboko pod hladinou moře středem Arktidy v délce 1800 kilometrů. Dánové, kteří do průzkumů oblasti investovali zatím přes čtyřicet miliónů svých korun, ale naopak dokazují, že hřbet geologicky souvisí spíše s Grónskem.

Kdo má jakou pozici ve velké hře
Pro Arktidu existuje společný orgán sdružující státy, které s ní sousedí
Plnoprávnými členy této Arktické rady (AR) jsou Dánsko, Norsko, Finsko, Švédsko, Island, Rusko, Kanada a USA
Zájem o oblast však jeví i země, které s ní nehraničí – ty mají v AR status pozorovatelů
Pozorovateli je sedm zemí EU: Británie, Francie, SRN, Itálie, Nizozemsko, Španělsko a Polsko
Pozorovatelský status v AR získala také řada asijských států. Patří k nim Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea a Singapur
Postavení občasného pozorovatele má Turecko a Unie, ta už žádá o trvalý status.

Podle jiných názorů je to však úplně jinak: hřbet je prý oddělen od ruských, dánských i kanadských kontinentálních šelfů. Dělicí čáru tvoří podmořské příkopy široké desítky kilometrů a hluboké tisíce metrů. Dánové i Rusové proto dodávají, že také minerální složení, magnetismus, a dokonce i živočišný svět dokazují, že Lomonosovův hřbet souvisí právě s jejich územím.

O svůj díl se totiž hlásí také Kanada. Její průzkum Arktidy sice zatím zaostává za oběma konkurenty, ministr zahraničí John Baird však už oblast prohlásil za „důležitou součást národní identity“ své země.

Své karty ještě nevyložili Norové, kteří mají kontakt s Arktidou přes souostroví Špicberky, a také Spojené státy, které do ní mají přístup přes Aljašku.

USA však nejsou signatáři konvence OSN o mořském právu, která reguluje územní nároky na mořské plochy. Právě tato konvence umožňuje nárokovat části moře, do nichž přirozeně zasahuje pozemní teritorium, a to i třeba různými podmořskými útvary.

Hlubiny země ledu skrývají příslib bohatství – i těžké zkoušky
Arktida skrývá obrovské zásoby surovin. S táním mořských ledovců se otevírají i nové obchodní cesty – a vznikají nová vojenská rizika.
Podle americké organizace pro geologický průzkum se pod arktickým ledem skrývá 90 miliard barelů ropy a 47 biliard kubíků plynu (biliarda je tisíc biliónů).
Z mořského dna okolo severního pólu lze prý těžit zlato, diamanty, zinek, nikl a jiné cenné kovy.
Přístup k těmto zdrojům zatím blokuje led. Moskva chystá celou flotilu atomových ledoborců, které by zajistily průchodnost severní mořské cesty. První z nich by měla opustit doky za dva roky. Na rozvoj v Arktidě chce Moskva v příštích 5 letech vynaložit v přepočtu téměř sto miliard korun.
I vojenský význam této části světa vnímá Rusko vysoce citlivě. Staví tam 13 vojenských letišť a deset radarových stanic. V Arktidě jsou již rozmístěny protivzdušné rakety a dělostřelecké systémy.  Ministerstvo obrany tam plánuje i rozmístění nových Migů 31, jež mají chránit lodě na severní mořské cestě.