Vědci sledovali úroveň pohyblivosti a objem v pase a zaznamenávali každé úmrtí. „Největší riziko předčasné smrti bylo zjištěno u lidí klasifikovaných jako nepohybliví, což platilo pro normální váhu, nadváhu i obezitu,“ řekl jeden z výzkumníků, profesor Ulf Ekelund z Norska.

Dodal, že zajištěním dostatku pohybu by úmrtnost v Evropě mohla být nižší o 7,5 procenta, tedy o 676 tisíc předčasných úmrtí každý rok, zatímco odstranění obezity by evropskou úmrtnost snížilo o 3,6 procenta, čímž by ubylo 337 tisíc mrtvých ročně. V Evropě ročně umírá asi 9,2 miliónu lidí.

Obezita a tělesná nečinnost jdou obvykle ruku v ruce. Britští experti se však ve studii, kterou zveřejnil časopis American Journal of Clinical Nutrition, snažili vypátrat specifický vliv každého z těchto faktorů zvlášť.

Připomněli také, že i hubení lidé, kteří se málo pohybují, čelí zvýšenému zdravotnímu riziku. A naopak pohybliví tlouštíci jsou na tom lépe než nečinné „brambory“.

Stačí dvacet minut denně

Profesor Ekelund, který cvičívá nejméně pět hodin týdně, připomněl, že omezení rizik tělesné nečinnosti je spíše otázkou kázně a zájmu o vlastní tělo.

Stačí totiž, aby každý aspoň dvacet minut denně vykonával nějakou aktivitu odpovídající rychlé chůzi.

„Myslím, že lidé si potřebují promyslet svůj 24hodinový den. I dvacet minut tělesné aktivity každý den by mohlo znamenat významné zdravotní přínosy. Dvacet minut tělesné aktivity odpovídající rychlé chůzi by většina z nás měla být schopna začlenit do svých cest z práce či do ní, do chůze na oběd nebo by tomu mohli věnovat kousek večera místo televize,“ uvedl Ekelund a dodal: „I když jsme zjistili, že už pouhých dvacet minut může znamenat rozdíl, opravdu bychom se měli snažit dělat více než jen to.“

Nemoci, které souvisejí s nečinností a obezitou, jsou velmi podobné – platí to zejména pro poruchy srdce.

Cukrovka druhého typu se však vyskytuje spíše mezi obézními lidmi.