Včely, které studuje ekolog J. Scott MacIvor, nežijí ve společenstvích a nestaví si úly. Svá hnízda si budují ve stoncích rostlin, dírách stromů a plotových sloupků. MacIvor žádal na jaře 2012 vědce z Toronta, aby pomohli s vybudováním umělých hnízd po celém městě, včely si však poradily samy.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Když McIvor na podzim kontroloval včelí hnízda, narazil na něco neobvyklého. Čalounice vojtěšková (Megachile rotundata), jeden z nejznámějších druhů včel na světě, vyměnila tradiční stavební hmotu (kusy listů) za materiál z polyethylenových nákupních tašek.

Další druh čalounice (Magachile campanulae), který si hnízda staví tradičně z pryskyřic stromů, změnily taktéž svoji stavební techniku. Podle vědců vyhledávají záměrně plasty, které rozmělní a zpracovaný materiál použijí jako novou stavební hmotu.

Lepší ochrana před parazity

MacIvorův kolega Andrew Moore analyzoval skutečné složení rozžvýkané hmoty. "Scott si původně myslel, že by se mohlo jednat o žvýkačku," uvedl Moore.

K zachycení co nejdetailnějších obrazů používá jeho tým rastrovacího elektronového mikroskopu. Jedná se o rentgenové mikroanalýzy, které slouží ke určení prvků ve vzorku, a infračervené mikroskopie k identifikaci polymerů.

Čalounice se ve svých nových domovech nerušeně rozmnožují a podle vědců se už vylíhla generace včel, která nosí méně parazitů, než generace, která se narodila v hnízdech z přírodního materiálu. „Vědomé sbírání plastů je novinkou,“ řekl John Ascher, vědec z amerického muzea historie v New Yorku.

Studie ukazuje, jak se zvířata přizpůsobují prostředí, v kterém dominují lidé. „Zvířata s adaptivními vlastnostmi nebo dostatkem flexibility k setrvání v narušené krajině tu budou vždy,” řekl MacIvor.