Vědci předpokládají, že Merkur stejně jako Země má superhorké kovové jádro. Na rozdíl od Země ale nemá tektonické desky, které na sebe tlačí a jejich pohybem se "upouští" teplo ze spodnějších vrstev.

Místo toho má Merkur jedinou pevnou svrchní vrstvu, což znamená, že se tlak ze spodních vrstev přenáší přímo na povrch planety a způsobuje její vrásnění v rýhách a hřbetech, jak planeta chladne. Povrch tak vystupuje a planeta se zmenšuje.

Planetární geologové vedení Paulem Byrnem využili údaje o těchto nerovnostech k vypočítání termální kontrakce planety, což je termín pro zmenšování kvůli úbytku teploty. Studie vyjde v časopise Nature Geoscience.

Merkur má nezvykle velké tekuté jádro, zabírá téměř polovinu objemu planety. Planeta téměř nemá atmosféru, a je proto vystavena působení slunečního větru. Merkur také není schopen udržet si teplotu. Proto je velký rozdíl mezi teplotou v době, kdy je natočen ke Slunci (den) a v noci. Ve dne teplota přesahuje 400 stupňů, v noci může klesnout až k –180 stupňům.