Naleziště s mumiemi v poušti Taklamakan bylo objeveno už v roce 1934, ale pak po celá desetiletí zůstávalo neprozkoumané. Až v roce 2003 začaly vykopávky.

Suché, slané podmínky v poušti pomohly sýr uchovat mnohem déle, než jakýkoli jiný druh starodávného sýra, který se dosud podařilo objevit. Dávnými sýraři byli lidé z doby bronzové, kteří své mrtvé pohřbívali zabalené v kravské kůži pod dřevěnými objekty podobnými lodím.

Tím vytvořili podmínky podobné vakuu, které zakonzervovaly i sýr, řekl výzkumník Andrej Shevchenko, jenž na toto téma zveřejnil studii v časopise Journal of Archaeological Science.

Přišli i na způsob výroby

Podle zjištění vědců měl sýr nízký obsah laktózy, jeho výroba byla rychlá a snadná, a mohl sehrát roli při šíření pastevectví a chovu mléčného skotu v Asii.

„Nejen že jsme tento produkt identifikovali jako nejstarší známý sýr, ale máme také přímý důkaz dávné technologie,“ uvedl Shevchenko, analytický chemik německého Ústavu molekulární biologie a genetiky Maxe Plancka. „Tato metoda byla snadná, levná, byl to postup pro obyčejné lidi,“ dodal.

Našly se i další věci

Poušť Taklamakan patří mezi nejrozlehlejší a nejobávanější na světě. Pro archeology ale kombinace jejího suchého vzduchu a slané půdy znamená mimořádné podmínky, které zabránily rozkladu pohřbených těl do neuvěřitelné míry.

Ostatky mají světle hnědé vlasy a neasijské rysy. Spolu s nimi se v hrobech uchovaly i plstěné či vlněné čepice a kožené boty. Podle semen rostlin a zvířecích tkání stanovila analýza dobu pohřbů na 1450 až 1650 let před naším letopočtem.