Vesmír je plný prachu a prachových částic, z nichž se formují hvězdy a planety. Nyní se ale vědci pokusili zaměřit na to, odkud se prach bere.

„Je to stejný problém, jako mám doma. Je tam plno prachu a nevíme, odkud se bere, řekl astronom Remy Indebetouw z Národního radioastronomické observatoře a dodal: „Tak jsme vzali jeden z nejdokonalejších teleskopů vůbec, Almu, a zkusili jsme zjistit, kde se tvořil prach v raném vesmíru. O supernovách se dlouho uvažovalo, že by mohly být jedněmi z jeho producentů, zářící továrny, které vyvrhují stavební kameny galaxií. Ale zachytit to nebylo jednoduché.“

Pozorování mělo odpovědět i na otázku, zda tu náhodou není napřed prach a až pak supernova.

Astronomové se zaměřili na nejbližší objevenou supernovu 1987A, která se nachází ve vzdálenosti 168 000 světelných let od Země.

Starší pozorování této supernovy infračervených Herschelovým teleskopem zachytilo jen malý oblak horkého prachu.

Záběr supernovy 1987A. Zbytky hvězdy a prach jsou červené. Bílomodrá je oblast, kde se tlaková vlna výbuchu střetla s plyny vyvrženými před explozí.

Záběr supernovy 1987A. Zbytky hvězdy a prach jsou červené. Bílomodrá je oblast, kde se tlaková vlna výbuchu střetla s plyny vyvrženými před explozí.

FOTO: Profimedia.cz

Mnohem větší možnosti Almy ale ukázaly další vývoj a potvrdily hypotézu: „Našli jsme velké množství prachu koncentrovaného ve středu vyvržených částic,“ řekl Indebetouw „Veškerá tato hmota, ty červené oblasti, které vidíte ve středu záběru - byla jádrem hvězdy předtím, než explodovala,“ dodal.

Jeho spolupracovník Jacco van Loon dodal, že supernovy na jedné straně přestavují konec hvězdy, na druhé jsou také zdrojem nového materiálu a energie: „Naše životy by byly velmi odlišné bez chemických prvků, které vznikaly při explozích supernov.“

Předpokládali, že jak se plyn po explozi ochladí, zformují se molekuly z atomů kyslíku, uhlíku a křemíku.