„Zdaleka nejjednodušším vysvětlením pro vodní páry je to, že vyráží ze sloupců vody na povrchu Europy. Pokud tyto sloupce souvisejí s podzemní vodou oceánu, který, jak jsme si jisti, existuje pod ledovou krustou Europy, pak to znamená, že sondy v budoucnu mohou přímo zkoumat chemické složení potenciálně obyvatelného prostředí na Europě, aniž by se musely prodírat vrstvami ledu. A to je nesmírně vzrušující,“ soudí vedoucí studie Lorenz Roth.

Nynější objev podle něj posouvá Europu do centra pozornosti zájemců o mimozemský život, protože tekutá voda je považována za podmínku života v našem smyslu.

Vznik „fontán“ umožňují podle vědců trhliny v ledu na jižním pólu Europy. Jimi proniká voda a nad povrchem se mění v páru o teplotě minus čtyřicet stupňů. Oblaka páry tryskají rychlostí 700 metrů za sekundu vzhůru a vysoko nad povrchem měsíce se mění v ledové krystalky, jež dopadají zpátky na povrch Europy.

Na Titanu moře hořlavého plynu

Obří trhliny v ledu, jimiž pára uniká, vznikají zřejmě ve chvíli, kdy se měsíc nejvíce vzdálí od své planety a kdy ve skrytém oceánu Europy nejsilněji působí slapové síly, vyvolané Jupiterovou gravitací.

Animace fontány tryskající vodní páru na povrchu Jupiterova měsíce Europa

Animace fontány tryskající vodní páru na povrchu Jupiterova měsíce Europa

FOTO: NASA-ESA-K. Retherford-SWRI

Podobné fontány vodní páry odhalila již před osmi lety sonda Cassini na Saturnově měsíci Enceladus. I tam jejich aktivita souvisela se vzdáleností měsíce od jeho planety. Protože ale gravitační síla Saturnova měsíce je dvanáctkrát slabší než u Europy, uniká pára do kosmu.

Na jiném Saturnově měsíci, na proslulém Titanu, zkoumali vědci „moře“ zkapalnělého metanu. Odhadli, že jen v jednom z nich, v Ligeia Mare, se nachází asi 9000 krychlových kilometrů hořlavého plynu. To je čtyřicetkrát více, než kolik činí všechny prokázané zásoby plynu a ropy na Zemi. Největší známé moře na Titanu, Kraken, může obsahovat ještě pětkrát více metanu.