„Romantická láska přišla až po monogamii,“ konstatuje při pohledu na párové svazky Christopher Opie z University College London, který zkoumal vztahy mezi primáty všeho druhu, od těch nejjednodušších až po lidi.

On a jeho kolegové tvrdí, že předtím, než jednotlivé druhy zvířat začaly vykazovat známky párového soužití, vrcholilo zabíjení potomků samci. Ti toužili po samici, nechtěli se však starat o její potomky, které měla s někým jiným.

Vůbec nešlo o jakousi lásku

Nešlo tedy jen o to, že párová vazba vedla k zapojení samce do péče o potomstvo, jak se soudilo doposud – a už vůbec nešlo o jakousi lásku.

Stabilní svazek v prvé řadě prudce zvyšoval šance na přežití potomků, protože otec je mohl chránit lépe než sama matka.

Hned se ale objevilo konkurenční vysvětlení: Dieter Lukas z cambridgeské univerzity dokazuje, že samice úspěšně nacházely kvalitní, leč vzácně se vyskytující potravu. Když za ní vyrážely, bylo pro samce těžké zabránit, aby se tam nespojovaly s jinými. A tak se soustředili jen na jednu. Možná za to pak od ní dostali i něco na zub...

Párové svazky vytváří jen asi čtvrtina primátů. Mezi savci je tento podíl ještě nižší, jak ukázal Lukasův průzkum: život v párech funguje jen v případě necelé desetiny druhů. Lidé vytvářejí jak párové, tak polygamní svazky.