S matematikou to jde z kopce. Jak si to vysvětlujete?

To se dá vysvětlit docela dobře, ale je třeba k tomu vidět graf. Když se podíváte na grafy závislosti průměrné úspěšnosti u jednotlivých oborů, tak zjistíte, že v češtině je průměrná úspěšnost téměř nezávislá na oboru vzdělání. Skoro všichni žáci čtou noviny, poslouchají televizi a kompetence v mateřském jazyce mají srovnatelné.

Kdežto v matematice je rozdíl mezi nejhorším a nejlepším oborem 45 procent. A tím, že děláme maturitu pro všechny obory najednou, tím je ten rozdíl v matematice tak obrovský. Je to dáno tím, že je matematika na jednotlivých oborech jinak učená, má jiné dispozice, jinak kvalitní kantory... Srovnání zde kulhá.

Školy by ale i na základě zkušenosti se státní maturitou z matematiky měly očekávat, že to bude pro jejich žáky těžké.

Pro mě je zarážející, že si žáci volí matematiku, když vědí, že neúspěšnost je tak vysoká. Obtížnost testu je rok od roku srovnatelná. Když to srovnáme třeba u gymnázií a u všech oborů, které matematiku učí na úrovni, kterou očekáváme, tak je úspěšnost naprosto srovnatelná. Výrazně ale kolísá u oborů nástaveb a odborných učilišť. Problém je v tom, že ti žáci neumějí ani jazyk, který by si mohli vybrat jako alternativu.

Řeknou si, že matematika je jenom didaktický test, a tak když je riziko u obou předmětů stejné, tak si udělám jen didaktický test z matematiky, a nepůjdu ke komplexní zkoušce z angličtiny zahrnující didaktický test, písemnou práci a ústní zkoušku. To je racionální úvaha.

Když už jste mluvil o srovnatelnosti, tak test z češtiny o tom moc nevypovídá. Letos byla neúspěšnost dvě procenta, loni 0,7 a předloni 2,7 procenta. Jak si to vysvětlujete?

Vysvětluji si to tím, že v loňském roce byl test nastaven jednoduše. V loňském roce byl lehčí než v letošním roce, nepovedl se. Letos se vrátil na standardní úroveň.

Takže je nesrovnatelný?

Oproti loňskému roku není úplně srovnatelný. U českého jazyka je to trošičku problém. Už tím, že je test postaven tak, že má jen uzavřené otázky (žák vybírá varianty a, b, c, d, – pozn. red.), jak je definováno v katalogu požadavků k maturitě, tak tam hraje přílišnou roli statistická úspěšnost – žáci to zkrátka nahádají a je jen otázka, jak moc jsou ochotni hádat, anebo ne.

Každopádně v letošním roce jsme na základě doporučení expertní komise pro revizi maturit přistoupili k tomu, že se tam objevilo více znalostních otázek oproti loňsku, kdy tam bylo hodně otázek, které šlo řešit intuitivně. Letos to bylo obtížnější, i když hodně se říkalo, že byl test lehký.

Jak by se to mělo změnit?

Protože jsme dělali nový model katalogů, tak by se v jazyce českém měly od roku 2015 objevit otevřené úlohy (nutno formulovat vlastní odpověď – pozn. red.), takže by se měl dostat na srovnatelnou úroveň s matematikou a s ostatními předměty, kde se otevřené úlohy používají.

Ten křížovkářský test, který byl nastaven počátkem maturity, má své nedostatky. Statistická úspěšnost může dosahovat až 15 procent. Až 15 procent tedy může žák nahádat, aniž by znal odpovědi.

Některé děti podle vás na maturitu zkrátka nemají. O které se jedná?

Provedli jsme si statistickou analýzu porovnání maturitní zkoušky s IQ křivkou. Ta křivka populace je v podstatě Gaussova křivka, která význačně vypovídá o rozložení inteligence v populaci. V maturitních ročnících máme například 82 procent dívek z populace 19letých dívek a 67 procent chlapců.

U těch dívek takových 10 až 12 procent už pravděpodobně inteligenčně nemá na to, aby absolvovaly takovou zkoušku. Čili je to dáno i objektivními okolnostmi. Není to možná ani chyba škol, ani chybou testů, ani chybou nikoho jiného, ale je to objektivní dopad plošného vzdělávání.