Hlavní obsah

Kvůli nedostatku míst ve školkách si matky pomáhají s hlídáním ilegálně

Právo, jim

V mateřinkách je kvůli dalšímu silnému ročníku plno a desítky tisíc dětí se do nich nedostávají. Soukromé školky jsou drahé, firemních je jako šafránu a babičky už nejsou, co bývávalo, protože stále častěji odmítají odejít do důchodu, anebo bydlí daleko.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Článek

Otázka, kam s dítětem, dohání některé matky k zoufalství a občas i ke kreativitě přesahující meze zákona. Přitom jejich nápady přicházejí s donebevolající logikou a jednoduchostí.

Přes internet se skupinka několika matek nebo sousedky přes plot domluví, že by si mohly děti vzájemně hlídat. Jedna dvě matky budou s dětmi v jednom z jejich bytů anebo s dětmi půjdou ven, zatímco ostatní se věnují svým povinnostem. Nestojí to ani korunu.

V jiném případě si najmou na hlídání chůvu, kterou může být třeba studentka, absolventka pedagogiky, sociální pracovnice či dětská zdravotní sestra – nezaměstnaných profesionálů je dnes dost. Jenže žádné ze sebeprozaičtějších řešení nemá oporu v zákoně. Že na taková řešení v poslední době dochází, potvrzuje právní poradkyně neziskové organizace Gender Studies Nina Biňovská.

„Ano, neformálně se to děje, ale je to mimo zákonné možnosti. Nějak tak svépomocí rodiče řeší velmi naléhavou situaci, která na trhu opravdu je,“ popsala Právu Biňovská.

Neplacené volno nebo úřad práce

Jakmile jde o děti, je zákon všudypřítomný. Podle Biňovské stát potřebuje například mít dozor nad lidmi, kteří by děti hlídali, jejich příjmy a zdanění, kontrolovat úroveň kvality.

„Jsou to komplikované věci a není možné, aby toto fungovalo oficiálně bez toho, aby to bylo v zákoně popsáno. Jde o děti a každý rodič potřebuje určitou garanci kvality. Na druhou stranu asi žádný rodič jen tak někomu své dítě nesvěří,“ řekla právnička. Podle ní by nejvíce riskovala chůva, protože by po ní někdo mohl chtít výkaz daní. Nevylučuje ani, že i rodiče by mohli mít problémy se sociálními pracovníky, ale moc tomu nevěří.

„Koneckonců dobro dětí je především v rukou rodičů,“ domnívá se Biňovská. O prekérní situaci mnoha žen svědčí mnohé příspěvky na diskusních fórech.

„Nemám kam umístit dítě do školky, a pokud bych uvažovala o soukromé, tak na tom budu hůře než na úřadu práce. Je to báječné, když mi končí rodičovská v prosinci a dozvím se, že dítě vezmou až následující rok v září. Pochybuji, že mi zaměstnavatel poskytne osm měsíců neplaceného volna,“ postěžovala si jedna z matek na webu.

„Ve školce jsem nepochodila. Malá je narozená v březnu. Muž jezdí po EU a babičku na hlídání nemám. V práci musím dát výpověď a půjdu do konce srpna na pracák,“ zní další příspěvek.

Matky skutečně mnoho alternativ nemají. Podle Biňovské je to kvůli tomu, že ze zákonného hlediska se vše odehrává ve velmi úzkém prostředí, ke kterému se vážou přísné podmínky týkající se školek, jeslí i třeba hlídacích koutků v hypermarketech. Před několika lety za ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase vznikal zákon, který mohl matkám dosti ulehčit, ale nakonec zůstal ležet ladem.

Snaha byla

„Byla tam snaha zavést něco jako Institut vzájemné rodičovské výpomoci, a to by bylo přesně to, že by za nějakých přesně zákonně stanovených podmínek mohla osoba působit v roli chůvy nebo pečovatelky více dětí v bytových podmínkách. Potom se různě měnila pravidla pro hygienické normy, daňové povinnosti atd.,“ uvedla Biňovská.

Nyní ministerstvo připravuje zákon o dětských skupinách, díky němuž budou moci hlídání dětí obstarávat instituce od firem přes různé spolky, ústavy, církve až po obecně prospěšné společnosti. Provoz má být čistě nekomerční. Zákon slibuje institucím, ale i rodičům, kteří by služeb využili, daňové úlevy, musí však splňovat určité podmínky. Resort nyní vyřizuje připomínky jiných ministerstev. Zákon může platit od ledna 2014.

Počet dětí ve školkách by měl v tomto školním roce dosáhnout dlouhodobého maxima – 354 104. I tak se ale do školky nedostala čtvrtina tříletých, 13 procent čtyřletých a 12 procent předškoláků. Například před pěti lety navštěvovalo školku 293 383 dětí, nedostala se opět čtvrtina tříletých, ale u čtyřletých to bylo devět procent a u pětiletých sedm.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám