V některých krajích se ale před časem radní rozhodli uspořádat jednotné přijímací zkoušky, které musejí podstoupit i jedničkáři. Testy pro kraje připravuje společnost Scio, která organizuje mimo jiné Národní srovnávací zkoušky.

Loni jednotné testy podstoupili uchazeči o studium na střední škole v Karlovarském, Pardubickém a Zlínském kraji. Zatím se zavázaly pokračovat v plošném testování jen Karlovarský a Pardubický kraj, zlínští radní se ještě nerozhodli, jak dál.

Cermat čeká na nabídky

„Kraje Liberecký a Moravskoslezský co nevidět vyhlásí výběrové řízení, kterého se budeme účastnit. Ústecký kraj zvažuje využití našeho projektu přijímacích zkoušek pro gymnázia a lycea. Jednání probíhají ještě s Vysočinou,“ naznačil mluvčí Scio Bohumil Kartous, kam se mohou jednotné přijímačky ještě rozšířit. Scio testy si i řada škol platí z vlastní kapsy.

Scio nabízí školám a krajům testy obecných studijních předpokladů (OSP), matematiky, českého a anglického jazyka.

„V Karlovarském kraji zahrnuje přijímací zkouška OSP, matematiku a češtinu jak v přijímacím řízení do čtyřletých, tak i do osmiletých oborů. Zlínský kraj postupuje obdobně, přijímací zkoušky zde využívají i šestiletá gymnázia. Proti tomu v Pardubickém kraji čeká uchazeče o studium v osmiletých oborech jen test OSP, uchazeče o studium ve čtyřletých oborech OSP, matematika i čeština,“ přiblížil Kartous.

Jednotné přijímačky připravovalo letos i Centrum pro přípravu maturit (Cermat). Podle jeho mluvčího Petra Habáně uspěl ve výběrových řízeních v Moravskoslezském a Libereckém kraji. V prvním připravovali jen testy z češtiny, matematiky a OSP, ve druhém se kromě testů podílel i na organizaci.

Jestli se přijímačky pod taktovkou Cermatu ujmou, zůstává prozatím otázkou. „Do budoucna bude záležet jen na tom, zda krajské úřady Cermat osloví, a na tom, jaké přesně budou podmínky výběrového řízení. Na základě toho pak ředitel centra rozhodne, jestli se soutěže zúčastníme,“ sdělil Právu Habáň. Jednotné zkoušky mají především poskytnout přehledný obraz stavu ve vzdělání. Jelikož si většina škol připravuje testy sama, nemá zřizovatel ani ředitel možnost porovnat, jaké žáky v porovnání s ostatními jednotlivé školy přijímají.

Dobrý sluha, zlý pán

Na základě jednotných testů mohou kraje gymnáziím stanovit laťku, aby třeba čtyřkaře nepřijímala. Souvisí to i s ostatními snahami o kontrolu vzdělávacího procesu, který se v posledních letech kvůli emancipaci škol takřka vymknul z rukou. Zvýšit kontrolu bylo i jedním z argumentů pro zavedení státní maturity, na základě níž by v budoucnu bylo možné porovnat, na jaké úrovni má Česko absolventy SŠ.

Nadále však chybějí informace o tom, na jaké úrovni SŠ studenty přijímají a jak s nimi pracují. Pokud například elitní škola přijímá jen premianty, může je v průběhu studia jen zkazit. Naproti tomu vesnické gymnázium může přijímat podprůměrné žáky a vypouštět průměrné, což už může svědčit o mimořádném výkonu učitelského sboru.

Navíc je poptávka po stanovení vzdělanostního minima, čehož v případě přijímaček nelze dosáhnout, pokud má každá škola testy různého obsahu či náročnosti.

„Kraje chtějí využívat standardizovaného testování, což je legitimní, ale vždy je upozorňujeme na to, že využití výsledků má své zákonitosti a limity a že by rozhodně nemělo sloužit k vytváření bariér v přístupu ke vzdělávání. Jinými slovy, že testy mohou být dobrý sluha, ale špatný pán,“ upozornil Kartous.

Jak se připravit?

Podle něj se dá na všechny testy z dílny Scio připravit. Pouze v případě testů OSP je problém v tom, že není znalostní a neodráží to, co se žák ve škole naučil. Prověřuje například schopnosti porozumět textu, logického uvažování, práce s jednoduchými matematickými operacemi či práce s tabulkami a grafy, na což se nestačí jen „našrotit“.

I pro tuto zkoušku ale podle Kartouse existuje průprava. Pomůže například četba náročnějších textů, logické hry nebo řešení složitějších pracovních či studijních problémů. Kromě toho společnost nabízí přípravné materiály, kurzy a přijímačky nanečisto.

Seznámit se předem s testy doporučuje Kartous i v případě ostatních testovaných předmětů. „Vycházejí z rámcových vzdělávacích programů a do značné míry tedy odrážejí, co se děti naučily v rámci předchozího vzdělávání. Typ úloh ale nemusí odpovídat tomu, co děti pod pojmem ‚test‘ znají ze školy. Nejvíce pomáhají srovnávací zkoušky, kde se kromě testů naučí děti pracovat i s vlastní trémou,“ doplnil Kartous.