A pokulhávají i obvyklé proklamace, že o technické obory není zájem. Podle statistik je na středních školách významná a poměrně stabilní skupina dětí, které od počátku studia vědí, že se chtějí uchytit právě na technických oborech.

Data sesbíraná společností Scio ukazují, že 21 procent studentů čtvrtého ročníku středoškolského studia chce pokračovat ve vysokoškolském studiu technických oborů. Průzkum byl přitom ponejvíce prováděn na gymnáziích, střední odborné školy měly jen malé zastoupení.

Ze všech oborů vyšla technika suverénně nejlépe, dalšími nejatraktivnějšími obory s vysokým odstupem od techniky jsou ekonomie a právo. Nejmenší zájem je o zemědělské obory, které však nebyly mapovány na reprezentativním vzorku. Málo oblíbené jsou také matematicko-fyzikální obory a pedagogika.

Každý desátý bez práce

Zvláštností studentů, kteří chtějí technické obory studovat, je i fakt, že se jejich preference v průběhu studia nijak nemění. Většina se pro technické obory rozhodne již v prváku na střední škole a od svého záměru už neustoupí. Poměr studentů, kteří jeví na střední škole o technické směry zájem, celkem odpovídá i počtu studentů přijatých na vysokoškolské technické obory, kterých v roce 2010 bylo kolem 22,8 procenta.

Jenže uplatnění absolventů magisterských technických oborů není zas tak vysoké. Loni v dubnu jejich nezaměstnanost sahala k deseti procentům, což je u všech magisterských oborů druhá nejhorší statistika po zemědělskolesnických a veterinárních vědách (11,5 procenta). Částečně to lze vysvětlit tím, že poslední dva roky dopadají na stavebnictví a průmysl následky krize, protože v roce 2009 nezaměstnanost absolventů techniky větší než u jiných oborů nebyla, pohybovala se kolem 4,5 procenta.

Nicméně problém je podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Pavla Juříčka v náplni studia. Školy prý produkují absolventy technik s takovým vzděláním, které firmy nepotřebují, a tak pro ně nemají uplatnění.

Co motivuje k VŠ studiu

To souvisí i s další statistikou průzkumu Scio, která mapovala motivaci ke studiu jednotlivých oborů. Z ní vyplynulo, že lehká nadpoloviční většina studentů techniky se na svůj obor dala, aby si zajistila uplatnění v praxi. V tomto ohledu jsou motivovanější jen studenti práv, kterých takto odpovědělo na 60 procent.

Zhruba dvacet procent techniků potom odpovědělo, že jim šlo o kvalitu výuky, ale zhruba stejně tolik uvedlo, že jim šlo především o studentský život. Takto velká skupina bohémů se nevyskytla u žádného jiného oboru. Pro zbytek dotázaných techniků bylo prioritou při výběru studia „co nejsnadnější cesta ke vzdělání“ a „co nejlevnější studium“.

Průzkum také poukázal na další nešvar rozšířený mezi všemi studenty téměř stejnou měrou bez ohledu na obory, které studují. Přestože všichni mají za důležité dosáhnout při studiu VŠ lepšího vzdělání, zdokonalit se a zajistit si žádanou pracovní pozici, na stejnou úroveň je staven i zisk titulu. Honba za tituly je tak v ČR stále na pořadu dne, ačkoli v ostatních zemích EU už se na písmenka před a za jménem tolik nehledí, a i studenti se soustřeďují především na vlastní vzdělání.

Méně významnou prioritou studentů je zisk společenské prestiže. Z tohoto hlediska vynikli studenti práv, kteří se sice téměř u všech odpovědí ukázali jako nejambicióznější, ale co se týče prestiže, výrazně ostatní předstihují. Další důvody ke studiu jako splnění očekávání okolí nebo prodloužení si času před nástupem do práce už většina studentů neměla za příliš podstatné.