Že jsou vzorky DNA z dlouhodobého hlediska "brzy" nečitelné, zjistili dánští a australští vědci při zkoumání kostí mohutných nelétavých ptáků moa, kteří se kdysi vyskytovali na Novém Zélandu a vyhynuli na přelomu 15. a 16. století.

Výzkumníci dospěli k závěru, že průměrný poločas rozpadu nukleové kyseliny je 521 let. Za 1,5 miliónu let přestává být DNA zcela čitelná.

Vědci, o jejichž práci informoval na své stránce britský odborný časopis Proceedings of the Royal Society B, se opírají o výsledky výzkumu pozůstatků ptáků starých 600 až 8000 let. Ty se uchovávaly v prostředí o průměrné teplotě 13 stupňů Celsia. V čím nižší teplotě se však DNA drží, tím více se prodlužuje její životnost.

Podle Le Figaro je tak naděje na klonování například mamutů, kteří vyhynuli před zhruba 8000 lety. Vzorky DNA z jejich ostatků nalezených na Sibiři se vyskytovaly v prostoru s průměrnou teplotou minus pět stupňů Celsia, což podle vědců může prodloužit životnost kyseliny až na 6,8 miliónu let.