Mamuta už místní obyvatelé pokřtili Žeňa po nálezci Jevgeniji Salinderovi, jehož rodina žije u polární meteorologické stanice "Sopkarga" na mysu Sopočnaja Karga. V odborné literatuře tak Žeňa bude figurovat jako "sopkargský mamut".

Z mamutího samce, který uhynul ve věku 15 či 16 let, se zachovala nejen kostra, ale i fragmenty kůže, svaloviny, tuku i některých vnitřních orgánů; dohromady o váze půldruhé tuny. Torzo těla tak musel přemístit k dalšímu zkoumání vrtulník. Nejprve však expedice musela týden osekávat a rozmrazovat vrstvy ledu.

Už první ohledání pak umožnilo podle Alexeje Tichonova z ruské akademie věd potvrdit hypotézu, že mamut měl hrb, ve kterém podobně jako velbloud schraňoval zásoby tuku, umožňující přežívat zimy na drsném Severu. Soudě podle srsti daný kus nejspíše zahynul v létě, stačil si však už nahromadit docela velké zásoby tuku.

Podobně zachovalého mamuta se podle odborníků na paleontologii podařilo naposledy nalézt v roce 1901 na řece Berezovce, která je přítokem Kolymy.

Minulý měsíc se na jiném místě Sibiře, v nejsevernější části Jakutska, našly zbytky zachovalých těl mamutů, které se korejští experti pod vedením kontroverzního vědce Hwang U-soka chtějí pokusit klonovat, pokud se ovšem najde alespoň jediná živá buňka.