Vědeckofantastické projekce sice počítají s možností, že se civilizace dostane do stadia, kdy bude schopná řídit aktivitu hvězdy, nicméně to je čistá fantazie. Odborníci z Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) s myšlenkou přestěhování Země sázejí podle serveru io9 na technologii, kterou už desítky let využívají u vesmírných sond. V planetárním měřítku je to sice také fantazie, ale s reálnými obrysy.

NASA by k tomu využila tzv. gravitační prak, který se používá při vysílání vesmírných sond. Tento manévr byl využit především u sond Voyager, které po vyslání v 70. letech opouštějí sluneční soustavu. Sondy navedené do blízkosti jiné planety se „odrazily“ od jejich gravitačního pole.

Pokud by se nepodařilo Zemi přestěhovat, všechna voda se vypaří i s atmosférou do vesmíru. A Slunce by planetu nakonec pohltilo.

Asteroid poháněný Sluncem

Samozřejmě Zemi nelze vyslat jako sondu. Nicméně dostatečně velký satelit vyslaný k Zemi by nejen ovlivnil svoji dráhu, ale mírně by ovlivnil i dráhu Země. NASA si proto představuje, že by bylo možné využít asteroid s 80 kilometry v průměru, vybavený solárním pohonem, který by lidstvo navádělo k průletům ve vzdálenosti 15 až 25 tisíc kilometrů od Země.

Jednou by to však nestačilo, posouvání Země by si vyžádalo podle odhadů nejméně 6000 průletů, ale také možná až milión. Vše by ovlivňovala skutečná velikost asteroidu a rychlost jeho průletů.

Obří příliv, chaos v počasí

Jakákoli chyba by ovšem mohla způsobit apokalypsu. Navíc posouvání s průlety asteroidu by způsobilo přílivové vlny desetkrát větší než způsobuje 384 403 kilometrů vzdálený Měsíc. Pravděpodobný je i chaos v počasí. Navíc cílová zóna v oblasti oběžné dráhy Marsu vyvolává otázky, jak se více planet na podobné orbitě kolem Slunce snese.

Odhady na potřebné vynaložené úsilí pro naplnění takového projektu se dnešní optikou odhadují na 40 miliónů let. Nicméně posouváním k Marsu by život na Zemi dostal šanci na dalších pět miliard let, které by bez něj jinak neměl.

O plánu na přestěhování Země se poprvé mluvilo v roce 2001, kdy ho rozpracovali s prvními výpočty vědci pracující pro NASA Don Korycansky, Gregory Laughlin a Fred Adams. Nyní se tato myšlenka připomíná se současnou sílící aktivitou Slunce.