Článek
Brazilské rostliny mají pod zemí síť speciálních lepivých lístků, které jim umožňují zachytit červy či jiné drobné živočichy a následně je i strávit. Ačkoliv existuje velké množství masožravých rostlin, které se stravují hmyzem, žábami a dokonce i malými savci, zatím nebyly objeveny žádné, které by chytaly svou kořist pod zemí. Botanici se však domnívají, že tuto doposud neodhalenou cestu obživy, může využívat i mnoho jiných rostlin.
Běžné masožravé rostliny využívají ke své obživě speciální listy nad zemí k tomu, aby uvěznily svou kořist. Listy se posléze uzavřou a rostlina uvolní trávicí šťávy, ve kterých se chycená oběť rozpustí.
Existovaly domněnky, důkazy však ne
"Když jsem poprvé viděl ty rostliny, tak jsem nemohl uvěřit tomu, co vidím. Nikdy dříve jsem něco takového neviděl. Ty rostliny se nacházely ve velmi chabé a písčité půdě. Jejich kořeny víceméně pouze upevňovaly rostlinu v zemi. Pod zemí měly ale i komplex listů. Když jsme se podívali pořádně, našli jsme v nich zbytky červů na povrchu. Takto se může živit více rostlin. O některých se vědci už dlouho domnívají, že jsou masožravé, ale zatím chyběl důkaz. Možná se některé adaptovaly podobně jako tyto," uvedl doktor Peter Fritsch z Kalifornské akademie věd, který výzkum vedl.
Rostliny Philcoxia minensis, Philcoxia goiasensis a Philcoxia bahiensis jsou všechny z brazilských savan a jsou extrémně vzácné. Jako první je popsat botanik Peter Taylor. Už on napsal, že vzhledem k tomu, že žijí v zemi chudé na živiny, tak nevylučuje možnost, že jsou masožravé. Skupina doktora Fritche dostala do červů izotopy dusíku, a následně živočichy vložila do země v blízkosti rostlin. Během 24 hodin začala přecházet část dusíku z červů do rostlin, čímž se podařila dokázat jejich masožravost.