Už dříve se na radioteleskopech ukázalo, že určité oblasti u pólů silně odrážejí radarové paprsky, což je vlastnost ledu. Nyní sonda zjistila, že tyto oblasti leží právě v zastíněných hlubokých kráterech. Na povrchu Merkuru panují vysoké teplotní rozdíly, teplota se pohybuje v rozmezí -180 až 425 stupňů Celsia. Přítomnost ledu pak dovoluje předpokládat i přítomnost vody a tedy i teoretickou možnost, že se zde mohl začít rozvíjet život.

Messenger je teprve druhou sondou, která se přiblížila k Merkuru. První byl v 70. letech Mariner 10. Do příletu Messengeru nebyla značná část povrchu Merkuru zmapována. Messenger, který byl vyslán v roce 2004, je první sondou, která planetu obíhá.

Led u pólů

Jasné oblasti byly detekovány pozemskými teleskopy v devadesátých letech. Nebylo ale jasné, oč jde. Až porovnání obrázku z teleskopu v Arecibu a nových zaznamenaných sondou, přineslo překvapující zjištění.

„Obrázky pořízené zařízením MDIS ukázaly, že všechny radarem zjištěné oblasti s vysokou odrazivostí u jižního pólu Merkuru jsou v místech trvalého stínu,“ uvedla Nancy Chatonová z Laboratoře aplikované fyziky na Johns-Hopkinsově univerzitě.

„Poblíž severního pólu Merkuru byly podobné vrstvy zjištěny také jen v zastíněných oblastech, což souzní s hypotézou o vodním ledu,“ dodala.

Povrch Merkuru

Povrch Merkuru

FOTO: Reuters


Maria Zuberová z Massachusettského technologického institutu ještě zmínila další hypotézy: „Předpokládalo se, že by mohlo jít o síru, a objevily se i názory, že je to dáno strukturou povrchu kráterů, ale není důvod, proč by měla být u pólů hrubší než v nižších šířkách. Nová data z Messengeru podporují tvrzení, že je tam něco těkavého. Vodní led je docela pravděpodobný.“

Staré představy o Merkuru padly

Data ze sondy už ve středu ukázala, že Merkur byl dlouho geologicky aktivní. Plyne to z podoby impaktních kráterů na povrchu, které byly deformovány až poté, co vznikly. V oblasti propadliny Caloris jsou někdy střední části kráterů výše než jejich okraje. Další zase zalila láva.

„Mnozí vědci byli přesvědčeni, že Merkur byl jako Měsíc, že vystydl na počátku historie Sluneční soustavy a byla to po většinu doby mrtvá planeta,“ uvedla Maria Zuberová. „Nyní jsme ale zjistili neobvyklou dynamiku planety a ukázalo se, že byla aktivní dlouhou dobu.“

Ukázalo se také, že některé nížiny u severního pólu mohly během dlouhých geologických období putovat. Zatím není jasné, co tyto posuny způsobilo. Mohlo to být také způsobeno smršťováním při ochlazování, jiné mechanismy jsou méně pravděpodobné, protože plášť Merkuru je tenký.

Vědci na základě nových zjištění přišli s novým modelem vnitřní struktury planety. Už dlouho věděli, že má velké kovové jádro. Nyní předpokládají, že je částečně roztavené a obklopuje ho skořápka síranu železitého, což u žádné jiné planety nebylo zjištěno, uvedl Dave Smith z Goddardova střediska kosmických letů NASA. Podle něj zabírá jádro 85 procent průměru planety. Plášť planety má však neuvěřitelně vysokou hustotu - druhou nejvyšší ve Sluneční soustavě. Vrstvu síranu železitého obaluje kůra z křemičitanů.