„Topografické rozpětí povrchu Marsu (rozdíl nejhlubší a nejvyšší polohy) dosahuje 30 kilometrů, jedenapůlnásobek pozemské výškové škály,“ uvedl pro server Dailygalaxy David Smith z NASA.

„Nejzajímavější skutečností plynoucí z topografických map je fascinující rozdíl mezi plochou a jednotvárnou severní polokoulí a krátery posetou jižní polokoulí rudé planety,“ dodal. Jih tak z větší části na sever shlíží z pětikilometrové výše.

A zatímco sever podle všeho utvářely geologické procesy, jih nese stopy kráterů po dopadech asteroidů, z nichž nejvýraznější je pánev Hellas, široká 2100 kilometrů, s devítikilometrovou hloubkou. Pánev obklopuje prstenec horniny zdvižené kolem dokola do výše dvou kilometrů, který je patrný až do vzdálenosti 4 000 kilometrů od středu pánve. Množství materiálu v tomto prstenci by pokrylo Spojené státy vrstvou silnou 3,5 kilometru.

Jádro se zastavilo

Hellas je podle vědců jasnou stopou po dávné srážce, která z obyvatelné planety učinila pustinu s řídnoucí atmosférou, bez potřebné ochrany před zářením z kosmu a především ze Slunce. Náraz obrovského asteroidu totiž nezpůsobil pouze apokalypsu na povrchu Marsu a v jeho atmosféře, ale vyřadil z činnosti i dynamo, které kolem Země vytváří geomagnetické pole. Drtivý dopad byl natolik silný, že rozpálil i vnější vrstvy pláště Marsu.

Bez výrazného rozdílu mezi horkým jádrem planety a chladným pláštěm se podle vědců zastavila rotace planetárního jádra, nastartovaná při zformování planet sluneční soustavy.