Prach, který na Zemi neustále dopadá, představuje odpad po zformování sluneční soustavy zachytávaný pozemským gravitačním polem. Tento přírůstek představuje 40 000 tun, nicméně oba fyzici upozorňují, že za rok planeta ztratí přes 90 000 tun ve formě vodíku a hélia, prvků, které jsou tak lehké, že snadno unikají z atmosféry, protože je gravitace neudrží.

Ztrátu hmoty nevyváží ani drobný přírůstek, který podle NASA vzniká v souvislosti s globálním oteplováním, kdy vyšší teplota v souladu se zákony termodynamiky navyšuje hmotu o 160 tun ročně. Na druhou stranu zemské jádro postupně chladne. S tím související úbytek hmoty představuje ovšem každoročně jen 16 tun.

Úbytek 50 000 tun zní poměrně hrozivě, ale ve skutečnosti představuje 0,000000000000001 % (setina bilióntiny procenta) zemské hmoty. Nehrozí tak, že by se lidem Země rozplynula pod nohama.

Mizí vzácné hélium

Svou roli v konečných počtech tak nesehrává přibývající počet jedinců lidského druhu, nebo množství satelitů a raket, které lidstvo vypouští na oběžnou dráhu, protože nakonec stejně většinou shoří v atmosféře a jejich trosky dopadnou na povrch. Lidstvo i vše, co vytváří, vzniká ostatně pouze z toho, co již na Zemi je.

Pro lidstvo má hubnutí planety nicméně jeden kritický moment. Kromě úbytku vodíku, kterého je na zemi nadbytek, mizí každoročně do vesmíru i 1600 tun hélia. A to je vzácný, netečný prvek, který lidstvo využívá. Jeho zásoby jsou přitom omezené, a jeho každoroční únik do vesmíru představuje už 0,00052 % z jeho celkových pozemských zásob. Nepoužívá se přitom jen k plnění balónků, ale v pokročilých technologiích - například při chlazení supravodivých magnetů.