Mezi důvody, proč se Češi nechtějí dále vzdělávat, patří podle odborníků nízká informovanost, čas i nedostatek financí. Češi do dalšího vzdělávání rovněž potřebují přímou a konkrétní motivaci v podobě šance na posun v kariéře či vidiny vyššího platu.

Celkem 91,8 % české populace dosáhne podle aktuálních statistik alespoň na střední úroveň vzdělání, a tedy na kvalifikaci v některém z oborů. V rámci EU stojí ČR s tímto číslem na samé špičce -  spolu s Polskem jako jediná přesahuje hranici 90 %.

Portugalci mají problémy 

„Například Portugalsko má velký problém s mladými lidmi bez kvalifikace, kteří pak nemohou sehnat žádnou práci. Základy jsou tedy u nás velmi kvalitní,“ uvedla Monika Měšťanová z odboru dalšího vzdělávání na ministerstvu školství.

Současná doba však ukazuje, že pouze počáteční vzdělání dávno nestačí. Propad ČR do evropského podprůměru, co do účasti na celoživotním vzdělávání (podíl 7,5 % lidí v produktivním věku), dokonce hrozí ztrátou konkurenceschopnosti v hospodářství. „Za Marie Terezie řemeslník vystačil s naučenými znalostmi z mládí po celý život, ale dnes se po několika letech od školy požívají úplně jiné technologie a nástroje. Je to nikdy nekončící proces,“ zdůrazňuje Měšťanová.

Motivací je lepší práce

Podle průzkumů jsou Češi k dalšímu vzdělávání motivováni především z vnějšku, tedy nikoli vlastním pocitem potřeby. „Není to jen náš unikát – týká se to většiny zemí. Ale my, více než ostatní, jsme motivováni tlakem ze strany okolí, především stávajícího či potencionálního zaměstnavatele,“ tlumočí výsledky průzkumů Tomáš Langer, výkonný ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých v ČR.

K nejčastějším důvodům, proč se nevzdělávají, uváděli podle Langra respondenti nedostatek času: „Musíme chodit do práce, musíme taky trochu relaxovat, věnovat se rodině, svým koníčkům a zálibám,“ říkají. Dalšími argumenty jsou nedostatek peněz na drahé vzdělávání, nutnost dojíždět, ale i neochota zaměstnavatelů uvolnit zaměstnance za účelem vzdělávání a obava z jejich vyšší kvalifikace, než mají oni sami.

„Nicméně se v průzkumu před rokem a půl občané skutečně přiznali, že hlavním důvodem, který spatřují, je nechuť ke vzdělávání a pohodlnost. Uvedlo to hned několik skupin lidí – vyhovuje jim přijít domů, zapnout televizi a už se ničemu nevěnovat,“ dodal Langer.

Překážkou sebevzdělávání je nedostatek času

Jak je těžké najít si cestu k dalšímu vzdělávání, potvrzují i nejaktuálnější příklady z praxe. Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga v jihočeském Písku připravila v rámci vzdělávacího projektu Univ 2 Kraje ve svém regionu úspěšné vzdělávací kurzy nejen pro zemědělce. Lektoři dalšího vzdělávání začali učit zemědělce z praxe, jak využít ladem ležící a ekonomicky ztrátové pozemky k pěstování  rychle rostoucích dřevin na štěpkování, anebo jako plantáže vánočních stromků.

„Podle reakce v hodnotících dotaznících bylo pro účastníky nejhorší překážkou sebevzdělávání právě absence klidu, časového prostoru, podpory v rodině apod. Zbytečná obava dospělých z opětného vzdělávání je u nás velká,“ uvedl ředitel školy Karel Bílek. Pilotní kurz s teoretickou částí i praxí v terénu na přelomu let 2010 a 2011 úspěšně absolvovalo několik účastníků. Navíc má škola přes třicet dalších zájemců o účast v pokračování kurzu od října 2011 do příštího února.

Zvýšit motivovanost lidí ke vzdělávání by podle odborníků pomohlo i zákonem dané pracovní volno na vzdělávání nebo daňové úlevy pro lidi, kteří se do systému vzdělávání zapojí - možná i pro zaměstnavatele. Dalším důvodem obav ze vzdělávání jsou podle Langra zkreslené představy o tom, jak vzdělávání funguje: „Všichni si představují, že vzdělání funguje tak, jak probíhalo to počáteční, ale to už dnes zdaleka není pravda. A to se netýká jen komerčních institucí, kde se to předpokládá, ale i mnoha škol, které jsou mnohem lépe vybaveny a připravovány než dřív,“ dodal.