Zkáza mohla nastat 13. srpna roku 1883, nebo o den dříve, kdy astronom José Bonilla z malé observatoře v mexickém Zacatecas zaznamenával po několik hodin neobvyklý jev: stovky objektů obklopených jakousi mlhou, jak letí přes sluneční kotouč. Až o tři roky poté se jeho zpráva dostala do francouzského časopisu L'Astronomie, ale s poněkud posměšnou poznámkou editora, že šlo nejspíš o hmyz, prach nebo ptáky křižující Bonillův teleskop. Jev nebyl pozorován nikde jinde na světě a jen ufologové později nabídli jiné vysvětlení - že to byli mimozemšťané.

S možností, že šlo o průlet kusů obrovské komety, přichází nyní Hector Manterola z Národní autonomní univerzity v Ciudad de México. Manterola vyvozuje, že skutečnost, že průchod kusů komety přes Slunce na obloze zpozoroval pouze Bonilla a nikdo jiný, včetně nejbližší jiné pár set kilometrů vzdálené observatoře, byl způsoben velkým přiblížením komety k Zemi.

Takže nikdo jiný neměl možnost vidět průlet kusů komet před Sluncem a na stejné rovnoběžce na Zemi leží už jen Sahara, severní Indie a Jihovýchodní Asie, kde stěží někdo sledoval oblohu s teleskopem.

Pokud by taková sprška narazila do Země, bylo by to, jako kdyby do planety narazilo 3275 tunguzských meteoritů během dvou dnů, nejspíš by to vedlo k vyhynutí.Hector Manterola

Aby takové pozorování bylo možné, Manterola s kolegy určil, že se kusy komety musely pohybovat 600 až 8000 km od Země. Jejich velikost byla ve škále od 50 po 800 kilometrů v průměru. Šlo zřejmě o kometu podobnou Halleyově o hmotnosti počítané v miliardách tun. Ovšem možnost, že by kometa takové velikosti ušla pozornosti jiných astronomů ještě před svým rozpadem a před přiblížením do centra sluneční soustavy, se nezdá možná. Jenže v roce 1883 pozorovali američtí astronomové Pons-Brooksovu kometu.

Ovšem za jakých okolností se tato kometa mohla rozpadnout a jaká byla její trajektorie, není známo. Bonilla během dvou dnů sledoval podivné objekty celkem tři a půl hodiny. Jejich hustota byla přibližně 131 částí za hodinu.

„Pokud by taková sprška narazila do Země, bylo by to, jako kdyby do planety narazilo 3275 tunguských meteoritů během dvou dnů, nejspíš by to vedlo k vyhynutí,“ uzavírá Manterola.