Mimozemšťané nemusejí být roztomilí

Podle některých teorií by sice měli mít více méně humanoidní podobu, bude-li jejich existence založena na podobných biochemických procesech, ale soudit, že budou mít povahu jako kapitán Jean-Luc Picard, který velel lodi Enterprise z Galaktické flotily v seriálu Star Trek, je jen iluze. Dost možná budou jako Dart Vader z Hvězdných válek.

Slunce je v naší galaxii hvězdou naprosto běžného typu a soustavy planet také nejsou výjimkou. Poslední údaje z výkonných teleskopů ukazují, že je mezi nimi dost skalnatých planet i s vodou v kapalné podobě a některé z nich jsou v tzv. zóně života. Není nejmenší důvod myslet si, že jsme ve vesmíru jediné inteligentní bytosti.

„Technologie pokročily tak daleko, že poprvé můžeme chovat reálnou naději na identifikaci planet velikosti naší Země, které obíhají cizí hvězdy,“ poznamenal letos v lednu na konferenci k vesmírnému výzkumu, pořádané OSN, americkou agenturou NASA a Evropskou kosmickou agenturou ESA, prezident britské akademie věd Royal Society lord Martin Rees.

Brzy dokážeme zjistit, zda jsou na těchto planetách oceány a kontinenty i jaký mají typ atmosféry. Lord Rees je přesvědčen, že tam někde bude život a to samo bude jeden z největších objevů 21. století. Mohou tam ale podle něj být také inteligentní bytosti, „jejichž inteligence může být vysoko nad tou naší, tak vysoko, jako jsme my nad šimpanzi“.

V jednom z vydání časopisu International Journal of Astrobiology se objevila studie, podle které je jen v naší galaxii přinejmenším 361 inteligentních civilizací, možná až 38 tisíc.

„Šlo o to vyčíslit, co neznáme,“ vysvětlil Duncan Forgan z univerzity v Edinburghu princip matematického modelu, jehož pomocí k uvedeným číslům dospěl. Vytvořil podle vzoru naší Mléčné dráhy modelovou galaxii, do níž zadal informace o vývoji hvězd a formování planet, a uměle zrychlil tok času. Modelaci pak prováděl podle tří scénářů obtížnosti zrodu života.

První předpokládal, že vznik života je málo pravděpodobný, ale jestliže se to už povede, vývoj probíhá hladce – vyšlo mu 361 civilizací na relativně srovnatelné úrovni, jako je lidstvo.

Druhý scénář vycházel ze snadného vzniku života, ale komplikované cesty k evoluci živých tvorů. Tady počítač uvedl 31 tisíc „šancí“ na vývoj až do inteligence.

Konečně poslední model kalkuloval s životem přenášeným z jedné planety na jinou, což je v současnosti preferovaná hypotéza vzniku života na Zemi. To se ukázalo jako nejvýnosnější: ve Forganově galaxii vzniklo časem 37 964 inteligentních civilizací.

„Musíme si ale uvědomit, že tenhle obrázek je pořád ještě neúplný,“ poznamenal Forgan. „I když mimozemská civilizace existuje, nemusí se nám podařit strefit se do časového souběhu, abychom se s ní mohli potkat, když budeme na srovnatelné úrovni.“ I podle Forgana je třeba připravit se na to, že naši možní protějšci mohou být úplně jiní a budou se chovat podle jiných zásad, takže výsledek setkání bude velice nejistý.

Šance na setkání dvou vesmírných civilizací však jiní vědci považují za mizivou. Andrew Watson z University of East Anglia argumentuje tím, že život ke svému vzniku a pak k vývoji do stadia inteligence potřebuje určitou dobu „hájení“, a navíc je možný jen ve vymezené fázi existence planety, respektive její mateřské hvězdy.

„Biosféra na Zemi je už stará,“ konstatuje Watson v časopise Astrobiology. Podle něj je zbývající miliarda let málo ve srovnání se čtyřmi miliardami let, které jsme potřebovali k dosažení současného stupně vývoje. I když se úžasně zrychluje, čas, který je lidstvu vymezen, než Slunce planetu Zemi sežehne, nebude stačit na to, abychom někde někoho našli. Vyvinuli jsme se totiž příliš pozdě, a jestli ve vesmíru najdeme život, může být teprve v počátečních stadiích.

Také Watson využil počítačovou modelaci. Šance, že život někde vznikl synchronně s námi, mu vyšla jen desetiprocentní. Jen desetina planetárních životů se podle jeho modelu dostala z mikrobiálního stadia ke složitým tvorům a opět jen 10 procent z nich mohlo dosáhnout inteligence. „Naše naděje setkat se s E. T. je tak ve zlomcích procenta,“ shrnul časopis.

Raději bychom se měli nebešťanům vyhnout, rizika jsou příliš velká. Tak by se dala shrnout vědecká zpráva, kterou letos v létě vypracovali odborníci z NASA. Mimozemšťané by totiž mohli naši civilizaci chtít zničit „z preventivních důvodů“.

NASA popisuje tři možné typy „blízkého setkání třetího druhu“ – prospěšné, neutrální a škodlivé.

Neutrálním setkáním rozumí případ, že E. T. budou natolik odlišní, že komunikace s nimi bude krajně obtížná. Můžeme být přizváni do „Galaktického společenství“, ale jiný výsledek to nepřinese. Ideální variantou je kontakt s civilizací, která nám pomůže, a to bez ohledu na intenzitu kontaktů.

Mohlo by stačit získat prostřednictvím přenosu užitečné informace, které lidstvu pomohou vyřešit problémy nemocí, hladu nebo nedostatku surovin. Prospěšné by bylo i odražení útoku nepřátelské mimozemské armády jako ve filmu Den nezávislosti, případně spojenectví s někým silnějším, kdo by nás ochránil.

Třetí varianta může vypadat jako invaze cizinců, kteří nás budou utiskovat, brát nám zdroje nebo nás přímo zabíjet. Nemusí to být záměr, stačí zavlečená nákaza nebo chybné naprogramování jejich robotů.

Krajní možností je záměrné zničení naší civilizace kvůli domnělému – nebo skutečnému? – nebezpečí, které pro vesmír představujeme. V poněkud průhledně absurdní konstrukci autoři z NASA vycházejí z toho, že vesmířané nás mohou vyhodnotit jako primitivy.

Už z vesmíru je totiž vidět tempo, kterým svou planetu ničíme přeměnou životního prostředí a emisemi. Zpráva NASA varuje, že čím více a úspěšněji budeme s tímto „přívěskem“ pronikat do vesmíru, tím ohroženější se mohou vyspělejší „zelené“ civilizace cítit. Pak nelze vyloučit, že nás cíleně smetou, abychom už dál nemohli škodit.