Už z dřívějších výzkumů vyplynulo, že prehistorické křížení lidí s neandrtálci mělo vliv na zhruba čtyři procenta lidského genomu. Nová studie vědců ze Stanfordské univerzity v Kalifornii, o níž píše server BBC, identifikuje některé části DNA, jež jsme si vypůjčili od našich vzdálených příbuzných.

V lidském imunitním systému hraje klíčovou roli skupina genů označovaných zkratkou HLA (human leucocyte antigen), která brání organismus proti vetřelcům, jakými jsou například viry. A právě mezi těmito geny spatřují experti důkaz mezidruhového páření, jež naši předci museli po určitou dobu provozovat.

„Získání těchto genů přineslo populaci, která se jimi obohatila, výhodu,“ tvrdí profesor Peter Parham, který vedl tým výzkumníků.

Afričané "neandrtálské" geny nemají

Původ těchto genů přitom dokládá jejich výskytem u populací pocházejících ze západní Asie a naopak absencí u afrických národů. Podle vědců je to způsobeno tím, že poté, co zhruba před 65 tisíci let odešla část zástupců rodu Homo sapiens z Afriky, začali se naši pradědové a prababičky v Evropě a západní Asii pářit s primitivnějšími neandrtálci, zatímco lidé, kteří zůstali v Africe, s nimi v kontaktu nebyli.

„Skupina genů HLA, kterými neandrtálci disponovali, byla adaptovaná na život v Evropě a Asii už po několik tisíc let, zatímco čerstvým imigrantům z Afriky tyto geny chyběly,“ uvedl Praham, podle kterého výskyt této specifické skupiny genů napovídá, že neandrtálci ovlivnili lidský genom více, než se dosud předpokládalo.

Jeho tým navíc zjistil, že konkrétní varianta genů zvaná HLA-B*73, kterou v sobě moderní lidé mají, pochází prokazatelně z dalšího zdroje, jímž je tajemná populace takzvaných denisovanů. Tento druh lidí nazvaný podle nálezu jediného zubu a prstu v jeskyni Denisova na Sibiři, měl podle dosavadních poznatků geneticky blíž k neandrtálcům než k moderním lidem.

Existují pochybnosti

Jiní vědci ale poukazují na to, že ačkoliv křížení s neandrtálci je velmi pravděpodobné, jeho dopady na lidský imunitní systém nejsou jednoznačně prokazatelné.

„Tento závěr beru s opatrností, protože genová skupina HLA je u moderních lidí velmi variabilní,“ komentoval výzkum profesor antropologie na univerzitě ve Wisconsinu.