Článek
Scénáři astronomové říkají "Velký plesk" v reminiscenci na teorii "Velkého třesku" popisující vznik vesmíru. "Velký plesk" podle nich vysvětluje nejen poněkud pokřivený tvar Měsíce, ale také to, proč je jeho odvrácená strana hornatější než ta, která je trvale obrácená k Zemi.
Větší souputník měl třikrát větší průměr a byl pětadvacetkrát těžší. Jeho gravitace byla tak silná, že ten menší jí nedokázal odolat, i když se původně pohyboval daleko od něj.
"Byly odsouzeny ke střetu. Nebylo úniku ... tenhle velký plesk byl srážkou v nízké rychlosti," tvrdí spoluautor studie planetární vědec z Kalifornské univerzity Erik Asphaug. Náraz proběhl v rychlosti zhruba 8000 kilometrů za hodinu, což je nejnižší možná rychlost z hlediska planetárních srážek. Proto se ani horniny neroztavily.
Protože menší měsíc byl více než 965 kilometrů široký, nějakou chvíli trvalo, než střet vůbec skončil. Kdyby byl malý měsíc kulkou, popisuje Asphaug, "pak by lidi nudilo se na to dívat, protože trvalo deset minut, než se tahle 'kulka' zaryla do měsíce. To je věc, na kterou byste při sledování potřebovali mít velký sáček popcornu," dodal.
Jako plesknutí dortem
Kvůli nízké rychlosti se také horniny a kůra z menšího měsíce rozptýlily po povrchu většího měsíce, místo aby při nárazu vznikl kráter, jaký by vytvořil rychlejší střet. "Fyzika (tohoto střetu) je překvapivě podobná plesknutí dortem do obličeje," uvedl Asphaug. Zhruba o den později se všechno usadilo a odvrácená a přivrácená strana Měsíce byly odlišné, dodal.
Teorii vědci představili i s počítačovým modelem názorně předvádějícím, jak se všechno mohlo seběhnout. Ilustrace měsíčního střetu vypadají, jako by větší měsíc dostal v klasickém groteskovém gagu dortem do tváře. Experti, kteří se na nové teorii nepodíleli, míní, že tenhle nápad dává smysl, přestože ještě není úplně dořešený.