Kolik jste schopni slovně popsat odstínů zeleně? V jazycích národů Amazonie existuje pro zelenou několik tuctů výrazů. Jsme lepší my, nebo oni?

Z kmene zbývá jen stovka lidí

Amondawové žijí na západě Brazílie, především ve státě Rondónia. Jsou jedním ze tří kmenů etnika Urueu Wau Wau. Do prvního kontaktu s bělochy se kmen o asi 250 lidech dostal v roce 1986, během několika let jich vinou zavlečených nemocí zůstala jen asi stovka. Jako mnoha jiným amazonským indiánům hrozí Amondawům jako samostatnému etniku zánik.

Lingvisté z univerzity v britském Portsmouthu s brazilskými kolegy z Univerzity státu Rondónia nedávno v časopise Language and Cognition popsali některá specifika amondawštiny. Tento jazyk, který lingvisté řadí k velké jazykové skupině Tupí-Guaraní, mimo jiné postrádá struktury umožňující vztáhnout prostor k času. Například pro nás jednoduchou větu „pracovat celou noc“ by ve své mateřštině museli Amondawové dost složitě opisovat.

Lidé bez času

Dokáží srozumitelně popisovat děje v odpovídajícím čase, ale samostatný pojem času u nich neexistuje. Nemají výraz pro časový úsek odpovídající našemu měsíci nebo roku.

Amondawa nemluví o průběhu svého dosavadního života v nějaké časové posloupnosti, ale o svých minulých jménech a sociálním postavení v komunitě, což se v průběhu jejich života mění. „Nelze říct, že jsou to lidé bez času nebo mimo čas,“ vysvětlil specialista na psychologii jazyka Chris Sinha. „Jako mnohé jiné národy i Amondawové dokáží vyprávět o jednotlivých i na sebe navazujících událostech, ale nezaznamenali jsme, že by rozeznávali čas jako kategorii nezávislou na událostech. Neznají pojem času jako něčeho, v němž se události odehrávají.“

Nejpřekvapivějším zjištěním badatelů však byla absence vědomého propojení konceptu běhu času a pohybu prostorem. Představy časového zařazení dějů, které se odehrály před jinou událostí či mají teprve ve vzdálenější budoucnosti po něčem následovat, jsou přesně vyjádřitelné v mnoha jazycích. V lingvistice je tato schopnost jazyka základem tzv. přiřazovací hypotézy. V amondawštině ale odpovídající pojmy neexistují.

Co je potřebné v denním životě

„Neznamená to, že by tato přiřazovací schopnost byla nad rozumové schopnosti tohoto lidu, oni to prostě v denním životě nepotřebují,“ zdůraznil Sinha. Dokazuje to mluva těch Amondawů, kteří se již naučili portugalštině, oficiálnímu jazyku Brazílie. Používají ho správně a časovou osu v něm rozlišují. Lingvistický tým ve zprávě o jazyce Amondawů napsal, že neexistence konceptu času zřejmě vyplývá z chybějící periodizace času, časové technologie. To je pak důsledkem numerické chudoby jazyka - podobně jako mnoho dalších jazyků ani amondawština nemá číselnou řadu delší několika výrazů. Jednotlivé číslovky přitom nemusí vždy vyjadřovat stejný přesný počet, jsou tzv. aproximativní.

Lovci lebek počítají jen do pěti

Pierre Pica, lingvista francouzského Centra vědeckých výzkumů CNRS, studoval ve stejné souvislosti jazykové a kognitivní charakteristiky kmene Mundurucú, kdysi obávaných lovců lebek. Dnes již téměř civilizovaný kmen žije v jiné části Amazonie, v brazilských státech Pará a Mato Grosso, patří však do stejné jazykové skupiny Tupí-Guaraní. Mundurucúové „umějí jen do pěti“, takže vyšší počty vyjadřují hned „logaritmickou“ škálou odstupu číslovek. Tak to ostatně dělali příslušníci všech národů před dosažením odpovídajícího civilizačního stupně.

„Spojovat čísla, čas, slovesný čas, rozpoložení a prostor jednoduchou příčinnou souvislostí mi připadá být beznadějnou snahou, to mi říkají mé lingvistické zkušenosti,“ řekl Pica.

Každá řeka je jiná

Připomenul, že malé kulturní společnosti často nemají obecné termíny pro běžné prostorové situace. Amondawové například nemají výraz pro řeku jako takovou, zato každý charakteristický úsek toku, který protéká jejich územím, označují jiným pojmem. Jestliže má jazyk absolutní slovník, nemůže mluvčí výrazy přiřazovat ničemu jinému.
Jinak řečeno, zatímco Amondawové mohou chápat svou existenci na různých místech časové osy a přiřazovat místo událostem v čase, jejich jazyk to nemusí vystihovat způsobem, jaký je vlastní nám.

Ve studii o kmeni Mundurucú publikované v časopise Procee -dings of the National Academy of Sciences se Pica soustředil na jejich schopnost matematického uvažování. I když je jejich výrazivo pro množství tak chudé, i když některé geometrické pojmy jejich jazyk vůbec nezná, matematické schopnosti mají zcela srovnatelné s příslušníky naší technické civilizace. A to přesto, že jejich sociální život je - alespoň v některých komunitách - radikálně odlišný.

Netvoří páry ani rodově příbuzné skupiny, žijí ve svých osadách odděleně podle pohlaví. Všechny ženy bydlí v jedné chýši s dětmi do asi 13 let. V tomto věku odcházejí chlapci (po zkouškách dospělosti) do domu mužů.

Když jazyku chybí slovo 

Národy technické civilizace (na rozdíl od tzv. přírodních národů) dospěly k formulování základních matematických a geometrických postulátů už před tisíciletími. Euklidovská geometrie se učí všude, teze o jediné možné přímce mezi dvěma body, konstantním součtu úhlů jakéhokoliv trojúhelníku, neprotínajících se rovnoběžkách jsou srozumitelné každému. Dokáže je však pochopit i příslušník přírodního národa? Pica soudí, že ano.

„Jazyk Mundurucúů má jen málo geometrických výrazů a například vyjádřit v něm tezi o rovnoběžkách je možné jen opisem,“ napsal vědec. Dvě desítky dospělých Indiánů a osm dětí naváděl v rozhovorech do situací odpovídajících euklidovským tezím. Nehovořil ale například o bodech a přímce, ale o dvou vesnicích a rovné cestě.

Stejné rozhovory pak vedl s třemi desítkami Francouzů a Američanů, s pětiletými dětmi až 30letými dospělými.

Euklidovská geometrie je lidstvu vrozená

Výsledky byly překvapivé: jak Indiáni, tak „naši“ lidé prokázali v podstatě stejné schopnosti geometrické představivosti. Pozoruhodné bylo však to, že Mundurucúové toho byli schopni přesto, že žádné srovnatelné vzdělání neměli a jejich jazyk v mnoha případech postrádá odpovídající pojmy. V chápání euklidovské geometrie si obě skupiny vedly podobně, ve „vyšší“ neeuklidovské geometrii ale indiáni byli kupodivu lepší. Představa křížení dvou zdánlivě rovnoběžných přímek na kouli (kreslených linek na vydlabané tykvi) pro ně nebyla nijak zarážející.

„Položili jsme si otázku, nakolik jsou znalosti, v tomto případě geometrie, závislé na jazyku,“ shrnul svůj výzkum Pica. „Naše výsledky ukazují, že tu nemusí být přímá závislost - schopnost chápat základní matematické zákony není závislá na výrazivu jazyka.“ Další výzkum má potvrdit, co naznačují schopnosti Mundurucúů – že schopnost intuitivního euklidovského myšlení je lidem bez rozdílu kultur vrozená.