Rychlost světla či jiného elektromagnetického záření ve vakuu činí přesně 299 792 458 metrů za sekundu, tedy 1 079 252 848,8 km/h. Označuje se písmenem c (z latinského celeritas = rychlost). Je nejvyšší možnou rychlostí, jakou se ve vesmíru může šířit signál či informace.

Tým hongkongských fyziků vedený profesorem Šeng-wangem Du uveřejnil ve vědeckém žurnálu Physical Review Letters výsledky svých měření, které potvrzují, že i jednotlivé fotony jsou omezeny rychlostí světla ve vakuu. Zjednodušeně řečeno to znamená, že se tím zmenšuje pravděpodobnost možnosti cestování v čase.

Informace nemůže dorazit dříve, než je vypuštěna

Jednotlivé fotony tak musí dodržovat princip kauzality popsaný v Einsteinově speciální teorii relativity. Ten spočívá v tom, že informace, která se v jedné vztažné soustavě šíří rychleji, než je rychlost c, by v jiných vztažných soustavách dorazila do cíle dříve, než byla vyslána. Jinými slovy příčinu by bylo možné pozorovat až po následku. Vědci takové porušení kauzality ještě nikdy nezaznamenali.

Experti z hongkongské univerzity se zaměřili na měření tzv. optického prekurzoru, což jsou vlny, které předcházejí fotonům, podobně jako se vítr pohybuje před rychle jedoucím vlakem. Optické prekurzory se objevují při průchodu světla materiálem, ještě nikdy však nebyly měřeny u jednotlivých fotonů.

Vědci proháněli páry fotonů skrz oblak atomů o teplotě blízké absolutní nule a zjistili, že jak fotony, tak optické prekurzory jsou omezeny rychlostí světla ve vakuu.

„Tímto zjištěním lze uzavřít debatu o skutečné rychlosti informace přenášené jediným fotonem,“ řekl profesor Du s tím, že je nyní prokázáno, že informaci nelze přenést rychlostí vyšší, než je rychlost světla.

Sci-fi zůstává sci-fi

Cestování v čase, a to pouze do budoucnosti, tak zůstává pouze zdánlivým jevem, který má platnost pouze v jistém smyslu. Podle Einsteina pokud se předmět přiblíží rychlosti světla, čas se pro něj z hlediska ostatních zpomalí, takže je vlastně možné říci, že cestuje do budoucnosti. Einstein ovšem zároveň tvrdí, že čas a prostor jsou vzájemně propletené aspekty téhož média, jehož zakřivením je možné propojit dva odlišné časy. Jev byl popularizován jako červí díra.

Někteří vědci přesto na určité úrovni cestování do minulosti připouštějí, musejí se však vyrovnávat se vznikem časových paradoxů, které jdou proti logice, případně proti jiným fyzikálním zákonům.  Pro laika je těžko představitelná situace, kdy akci zruší reakce, tedy když například cestovatel v čase v minulosti zabrání tomu, aby do ní v budoucnosti odcestoval. Pro tento jev se také používá označení „paradox zabití předka“.

Dalšími zajímavými paradoxy cestování v čase je teorie o „teorii, kterou nikdo nevymyslel“. Spočívá v tom, že se cestovatel v čase dozví od význačného vědce převratnou myšlenku, odcestuje do minulosti a tam ho s ní seznámí. Myšlenku tak nikdo nevymyslel, jen koluje mezi oběma účastníky řetězu. Na nemožnost cestování v čase v podobě, v jaké je známe například ze sci-fi knih a filmů, také poukazuje skutečnost, že pokud by lidstvo v budoucnu sestrojilo „stroj času“, již by samo sebe v minulosti nebo naší současnosti navštívilo. Žádné návštěvníky z budoucnosti však dosud nikdo nepotkal.