„Technicky je tento objekt tím, co nazýváme kvasarem,“ řekl autor článku Daniel Mortlock. Kvasar byl označen jako ULAS J1120 0641. Jeho základem je právě masivní černá díra, dvoumiliónkrát těžší než Slunce. Jí stahovaná hmota je zdrojem silného záření.

Obří černá díra je kvůli rudému posuvu vidět jen v infračerveném světle, vlnová délka vyzařovaného jasného světla a ultrafialového záření se vlivem rozpínání světla prodloužila.

Černá díra byla objevena při průzkumu vzdáleného vesmíru v infračerveném spektru, který se zaměřil právě na podobné objekty.

Tento nejvzdálenější kvasar ovšem není nejvzdálenějším objektem vesmíru, z největší dálky přicházejí gamma paprsky z explodujících hvězd. Nicméně kvasar je stokrát jasnější, je tak jasný, že umožňuje astronomům zkoumat i detaily.

Kvasar
Kvasary jsou vesmírná tělesa s výrazným rudým posuvem spektra, protože se nacházejí daleko. Jde o silné zdroje rádiových vln, některé mění velmi rychle svoji svítivost. Základem kvasaru je černá díra, která pohlcuje hmotu. Ta vytváří zářící akreční disk. Doplňují jej výtrysky hmoty. Ta září. Kvasary se vyznačují vysokým zářivým výkonem i jeho rychlými změnami. Známo je asi 60 000 kvasarů.

Podle teorie byl raný kosmos vyplněn vodíkem. Když vzplanuly první hvězdy, tak vyrvaly elektrony z vodíku a vytvářely plasmu. Období se nazývá reionisací a je považováno za milník v historii vesmíru. Astronomové dychtí upřesnit čas, kdy k tomu došlo. To se jim nyní podařilo.

Světlo z ULAS J1120 0641 přináší stopy po neutrálním vodíku, což ukazuje, že 770 miliónů let po velkém třesku ještě proces reionisace pokračoval.

„Mortlok k tomu dodal: „Je to poprvé, co jsem viděli kvasar, o němž jsme si jisti, že vznikl v neutrálním vesmíru. Možná 10 procent, možná padesát procent vodíku je neutrálního. U dalších, které jsem viděli, i když vznikly jen o sto miliónů let později, je v kvasaru vidět jen zlomek neutrálního plynu. Nezjistili jsme ho více než procento nebo promile. Nyní vidíme kvasar z dob před ukončením etapy reinosace.“