Zatímco „normální“ atom vodíku tvoří elektron (záporně nabitá částice) obíhající kolem jádra – protonu, obrácená verze, antivodík, je tvořen „antielektronem“, kladně nabitým pozitronem, obíhajícím antiproton. Pro fyziky je záhadou, proč je svět a celý vesmír složený především ze známé hmoty, když podle teorie mělo po velkém třesku vzniknout naprosto stejné množství hmoty jako antihmoty. Sekundu poté však většina antihmoty zmizela. Antihmota se totiž při styku s „normální“ hmotou navzájem zničí – anihiluje, proto je její studium krajně obtížné.

„Dokázali jsme významně zvýšit účinnost našeho lapače antihmoty,“ vysvětlil v Nature Physics Jeffrey Hangst, specialista detektoru Alpha LHC v CERN. „Loni na podzim jsme vyrobili 38 atomů antivodíku a udrželi je několik setin sekundy, teď jsme dosáhli tří set atomů s životností přes 15 minut,“ dodal.

Vědci antihmotu udržují v tzv. magnetické mrazové láhvi. Atomy antihmoty se vznášejí v magnetickém poli ve vzduchoprázdnu při teplotě o pouhého půl stupně vyšší než absolutní nula (minus 273,15 stupně Celsia, teplota mezihvězdného prostoru), což jim brání v kontaktu s hmotou a tím poskytuje čas k dosažení klidového stadia. To je základním předpokladem pro jejich zkoumání.

„Podléhají hmota a antihmota stejným fyzikálním zákonům?“ ptá se Hangst. „Otázka je to jednoduchá, ale odpověď na ni je naprosto zásadní pro poznání zákonitostí vzniku vesmíru a pochopení fyzikálních dějů,“ shrnul fyzik smysl výzkumu.