Článek
Zjištění, že na Měsíci kdysi bylo zhruba takové množství vody, jaké je obsaženo v Karibském moři, vrhá pochyby na dosud obecně přijímanou teorii o vzniku tohoto vesmírného tělesa. Podle ní se během utváření sluneční soustavy srazila mladičká planeta Země s jiným objektem zhruba o velikosti Marsu. Při této kolizi se její část odtrhla a rotovala kolem své matky, než ji gravitace zformovala do tvaru koule.
V takovém případě by se ovšem vlivem extrémně vysokých teplot vyvolaných střetem veškerá voda prostě vypařila a Měsíc by svou existenci začal v podstatě „na sucho“. Nová měření tak k teorii, že většina měsíční vody pochází z pozdějších srážek s ledovými kometami nebo meteority, staví významný otazník.
Tým výzkumníků z amerických univerzit podrobil analýze vzorky magmatu, které obsahují látky přítomné na Měsíci v době jeho vzniku. „Jsou uvězněny v pevných krystalech zvaných olivíny,“ vysvětlil geochemik Erik Hauri z Carnegie Instituion, jenž je vedoucím pracovníkem výzkumu.
„Vzhledem k tomu, že magma je v krystalu izolováno od okolí, během erupce neztrácí svou vodu,“ uvedl pro BBC.
Podle odborníků zachované lunární magma obsahuje stokrát více vody než předchozí vzorky, což by mohlo znamenat, že uvnitř Měsíce se kdysi ukrývalo stejné množství vody jako vrchní vrstva zemského pláště.
Takové množství vody podle Hauriho není zcela v souladu s běžně uváděnou teorií o vzniku Měsíce. „Domnívám se, že v základních obrysech teorie o srážce stále platí, ale ve fyzikálních procesech, které se tehdy odehrály, je něco zásadního, čemu nerozumíme,“ řekl Hauri.