Výuční list v něm budou moci získat lidé se stejným osudem, jaký měl kdysi i on. Své brány otevře poprvé 1. září ve věznici Jiřice na Nymbursku.

Jak rozfofrovat svazácké peníze

„Byl to blbej nápad,“ vzpomíná dnes na počátek i konec své kriminální kariéry Beer. V roce 1991 spolu s kamarádem vylákal tehdy 20letý vyučený prodavač – drogista 1,5miliónovou dotaci od končícího Socialistického svazu mládeže, přičemž peníze s kolegou svorně rozfofrovali.

Za podvod vyfasoval ještě v témže roce exemplární devítiletý trest. Skoro sedm let si skutečně odseděl postupně na Pankráci, v Plzni, Oráčově, Bělušicích a Rýnovicích.
Právě do posledně jmenované věznice byl tehdy přeložen na vlastní žádost, aby mohl absolvovat zdejší vězeňské učiliště pro obráběče kovů.

„To byl můj první kontakt s vězeňským vzdělávacím systémem,“ vypráví Beer. Na tehdejší učení se rozpomněl o mnoho let později, když už jeho život nabral zcela jiné obrátky.

Vyučený, maturant, bakalář a magistr se připravuje na doktorát

Po podmíněném propuštění s nejdelší možnou zkušební dobou na sedm let si totiž nejprve dodělal maturitu na Středním odborném učilišti v Praze (2002), poté absolvoval bakalářské a navazující magisterské studium v oboru sociální a masové komunikace na vysokých školách v Hradci Králové a Praze a na něj dnes navazuje doktorandským programem na bratislavské Vysoké škole sv. Alžběty. Od roku 2008 si navíc přibral dálkové studium práv v Brně.

Nápad otevřít v některé z českých věznic učiliště pro vězně dostal loni v červnu. „Jak z vlastní zkušenosti, tak později při studiu sociální práce jsem si uvědomil, jak složitý je návrat vězňů, coby vyloučených osob zpět do společnosti,“ řekl Právu.

„Jedním z hlavních problémů je právě chybějící kvalifikace. Spousta lidí se dostala za mříže už v průběhu vzdělávání a to, že nemají nic dokončeného, se s nimi pak táhne celý život,“ podotkl Beer.

Jako obor, v němž by zájemci o zvýšení vlastní kvalifikace mohli najít slušné uplatnění, si vybral profese malíř lakýrník a malíř natěrač. Tříletý učební obor zakončený získáním výučního listu bude pro několik desítek učňů zajišťovat pětice vyučujících. Kromě odborných předmětů osnovy počítají i s výukou češtiny, němčiny, základů společenských věd, matematiky nebo ekonomie.

Ministerstvo školství projekt schválilo

Volba padla na Jiřice, Beerova další cesta vedla nejprve na středočeský krajský úřad a odtud na ministerstvo školství, které musí posoudit úroveň zabezpečení vzdělávacích programů. To projekt posvětilo letos v únoru, povolená kapacita školy je 180 učňů.

„Počítáme s reálnou kapacitou 120 s tím, že do prvního cyklu přijmeme šedesát učňů,“ plánuje na září Beer.

Protože učební program je tříletý a ne každý vězeň stráví za mřížemi tak dlouhou dobu, jedná už dnes zřizovatel učiliště o možnosti uznat posluchačům na jedné straně léta z nedokončených učebních oborů na jiných školách, jednak umožnit jim po propuštění případné dokončení učebního oboru na civilních školách.

Touží se stát soudcem

Vznik školy pro vězně je jen jednou z nezvykle početných aktivit Jana Beera. Kromě autorství a spoluautorství na několika knihách působil též po několik let jako producent romské zpěvačky Věry Bílé a od roku 2007, kdy mu byl po deseti letech od propuštění zahlazen trest za dávný podvod, je také coby přísedící členem soudního senátu Městského soudu v Praze.

Jeho snem však zůstává vlastní soudní talár. „Když spočtu chybějící léta svého studia na právech, které jsem teď dočasně přerušil, a povinnou praxi justičního čekatele, mohl bych se soudcem stát nejdříve v šestačtyřiceti letech. Tohle přání ale stále trvá,“ dodal.