Vyplývá to ze závěrů odborného semináře organizovaného Společností pro technologie ochrany památek (STOP), který se konal na konci března v Národním muzeu v Praze.

„Podstatné je, že nanotechnologie dokáží přeměnit běžně neomyvatelné povrchy na omyvatelné, aniž by se narušila struktura, vzhled a vlastnosti materiálu,“ říká Milan Matějů ze společnosti Nanofuture. „Navíc se ochranou proti vodě výrazně prodlužuje životnost fasád nebo jiných ploch z různých materiálů, které si ale současně uchovávají schopnost propouštět vodní páru,“ dodává Matějů.

Superhydrofobní povrchy se dovedou čistit samy

„Ve vývoji těchto povrchů dochází v současnosti k významnému pokroku díky využití nanomateriálů a nanotechnogií. Velmi atraktivní vlastností superhydrofobních (tj. vysoce nesmáčivých) povrchů je jejich schopnost ´samočištění´. Tyto povrchy využívají tzv. lotosového efektu,“ zdůrazňuje ve své přednášce Jiří Rathouský.

Mechanismus samočištění je založen na tom, že kapičky vody valící se po nakloněném povrchu podobně jako sněhové koule na sebe nabalují a tím odnášejí částice prachu a nečistot z povrchu pryč. V praxi již našly uplatnění např. nanoprodukty společnosti Nanofuture - Betix, Kamix či Draxil.

Zrcátka aut využívají naopak tzv. superhydrofilicity

Pomocí nanostrukturních tenkých vrstev na povrchu materiálů lze dosáhnout opačné vlastnosti povrchů, tzv. superhydrofilicity, tj. dokonalé smáčivosti. „Superhydrofilní povlaky na skle a zrcadlech (např. na zpětných automobilových zrcátkách) zlepšují viditelnost za deště, protože voda nevytváří kapky, nýbrž souvislý film, který je prakticky neviditelný,“ upřesňuje princip hydrofilicity Rathouský.

Přestože tato tento jev není ještě zcela vysvětlen, již nyní se používají například jako samočisticí povlaky střešních tašek a v nátěrových hmotách. K ošetření skleněných povrchů pak slouží např. nanoprodukt Newcar nebo Glavix (Nanofuture).

V laboratořích to funguje, v průmyslovém měřítku ale výroba teprve začíná

„Celkově bylo dosaženo díky využití nanotechnologií v laboratorní přípravě superhydrofobních povrchů značného pokroku. Jejich výroba v průmyslovém měřítku je ale zatím spíše v počátečním stadiu,“ dodává Rathouský.

Závěrečná část přednášky byla věnována nadějným aplikacím z hlediska památkové péče. Jedná se o nátěry, které chrání budovy nejen proti prachu z ulice, ale také omezují růst řas a mikroorganismů.

S nanotechnologiemi se však setkává i každý z nás. Je možné je použít v koupelnách, kuchyních, na zahradní nábytek či ploty, pro ochranu laku i skel automobilů. Tyto aplikace již v praxi dosáhly vynikajících výsledků.

„S pomocí nanotechnologií chráníme nejen předměty v domácnosti nebo na zahradě, ale především chráníme naše životní prostředí. Nanoprodukty jsou totiž čistě přírodní záležitostí,“ poukazuje Milan Matějů.