Studie, o kterých informoval časopis Nature Geoscience, si všímají dvou aspektů klimatických změn, které nejsou často zmiňovány a které se týkají jejich dopadu na ledovce a jejich dlouhodobého účinku. První studie odhaduje, že celosvětově by horské ledovce do roku 2100 mohly ztratit 15 až 27 procent svého objemu, což by mělo dramatický a podstatný dopad na regionální hydrologii a disponibilní vodní zdroje.

Některých regionů by se změny měly dotknout více, některých méně, a to podle nadmořské výšky ledovců, podle povahy terénu a podle lokality, jež může být více či méně citlivá na oteplování klimatu. Například Nový Zéland by podle studie mohl přijít až o 72 procent svých ledovců a Alpy až o 75 procent. Naopak velikost ledovců v Grónsku by se mohla snížit jen o osm procent a ledovců ve vysokohorských asijských masívech asi o deset procent. Toto tání by mohlo způsobit zvyšování hladiny moří v průměru o 12 centimetrů ročně do konce století.

Zkáza pobřežních měst

Pokud jde o ledovce Antarktidy a Grónska, podle jedné ze studií by v případě masivního tání v jedné z těchto dvou lokalit stouply hladiny světových moří až o čtyři metry, což by znamenalo zkázu pro četná pobřežní města.

Tento katastrofický scénář je obsažen ve studii, kterou vypracovali experti Univerzity v Calgary v Kanadě. Ta se zabývá vlivem netečných plynů, které vytvářejí skleníkový efekt a které, když už se jednou do atmosféry dostanou, zůstanou v ní celá staletí. I kdyby se podle studie všechny emise skleníkových plynů do roku 2100 zastavily, oteplování klimatu naší planety by pokračovalo ještě několik století.