Meneh se zachoval duchapřítomně:Pustil lusky na zem a sáhl po prvním kameni, který nahmátl. To už tygr dopadl plnou vahou na jeho skrčenou postavu. „Praštil jsem vší silou tygra do hlavy, podruhé a ještě jednou. Bil jsem ho tak dlouho, až se se skučením odplazil.“

Krvácejícího a potrhaného Meneha s hlubokou tržnou ra -nou na zádech našla o několik hodin později jeho žena. I ona byla duchapřítomná. Místo hořekování nad bezmocným manželem odběhla na nedalekou palmovou plantáž. Svolala dělníky a s jejich pomocí odvezli Meneha do nemocnice. Meneh přežil, ale na pažích a nohou má hluboké jizvy, stejně jako mezi lopatkami.

Jen těžko se smiřuje s tím, že vláda v Kuala Lumpuru přesto, že jeho případ není ojedinělý, trvá na svém předloňském slibu zvýšit ochranu divoce žijících tygrů tak, aby jejich počet do roku 2020 dosáhl alespoň tisícovky. Tygr bengálský stejně jako další poddruhy této největší kočkovité šelmy je v červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody označen jako kriticky ohrožený.

Před Vánocemi zmizel ve vodách řeky Lukuga v Kongu Jihoafričan Hendri Coetze. Spolu se dvěma Američany se vypravili v kajacích sjet bouřlivé vody, notoricky známé kvůli častému výskytu krokodýlů a hrochů.

V jednu chvíli se na vodáky vyřítila skupina krokodýlů. Pětatřicetiletého Coetze před zraky kolegů vytáhli z kajaku a zmizeli s ním pod hladinou. Tělo se už nenašlo.

Z obětí se stali ochránci

„Budu si teď pořád dávat žraločí steaky,“ říkala si Američanka Debbie Salamoneová, když se vrátila z nemocnice. Museli ji pod lýtkem amputovat pravou nohu, protože jí na Floridě žralok vykousl lýtko i s achilovkou. Pak ale změnila názor. Debbie stejně jako dalších osm přeživších obětí žraločího útoku vystoupila v létě na půdě OSN na konferenci na ochranu žraloků.

„Chci tady mluvit za zvíře, které samo mluvit nemůže. Decimujeme žraločí populaci jen kvůli talířům polévky,“ prohlásil australský armádní potápěč Paul de Gelder, kterému loni žralok ukousl pravou ruku a levou nohu pod kolenem.

Polévka ze žraločích ploutví je oblíbenou gurmánskou lahůdkou, a to nejen v Asii.
Ročně je těchto paryb zabito 73 miliónů kusů. Většinou jsou jim ale uříznuty jen ploutve a zmrzačená zvířata jsou vhozena zpátky do vody. Tam zahynou, protože nemohou plavat. Žraloci jsou loveni kvůli masu i kůži, nebo jako trofejní ryba.

Rybáři žraloky často zabíjejí prostě jen tak, jako konkurenty v rybolovu. Podle statistik ochranářských organizací klesly v posledních desetiletích stavy některých ze čtyř stovek známých druhů žraloků o neuvěřitelných 99 procent. Greenpeace letos zařadila na svůj červený seznam ohrožených mořských živočichů žraloka mako, jediný druh, který má zuby vidět i při zavřené tlamě. Na pokraji vyhynutí je i legendární zabiják lidí, velký bílý žralok Carcharodon carcharias.

Zaručené sousto pro média

Ochránci přírody nezměnili svůj postoj ani poté, co začátkem prosince žraloci napadli u pláží egyptského letoviska Šarm aš Šajch několik lidí. Německou turistku zabili, třem Rusům a jednomu návštěvníkovi z Ukrajiny způsobili těžká zranění.

Zatímco Malajci Menehovi, který zahnal útočícího tygra, nebo indickému vesničanovi, počátkem prosincce ušlapanému stádem divokých slonů, světová média větší pozornost nevěnovala, opakované útoky na turisty v Egyptě vévodily stránkám novin řadu dní.

Egyptské úřady přispěchaly s ujištěním, že napadení žralokem je v Rudém moři vzácností, a předvedly novinářům hned dvě těla ulovených údajných lidožroutů. Šlo o běžného, ale nebezpečného žraloka dlouhoploutvého (Carcharhinus longimanus), a vzácnějšího žraloka mako (Isurus oxyrinchus). Zda alespoň jeden z nich byl oním útočníkem, se nepodařilo s jistotou potvrdit.

Kdo napadl turisty v Rudém moři?

Do letoviska na Sinaji přijelo několik oceánologů, zabývajících se studiem žraloků, aby příčinu útoků odhalili. Objevily se dokonce šílené spekulace, že jde o akci izraelské tajné služby Mossad proti Egyptu, i střízlivější, že kdosi z oblasti letoviska žraloky přikrmoval, a když přestal, ti se vydali blíž k zalidněným plážím hledat potravu. Tou nejstřízlivější konstrukcí bylo tvrzení, že žraloky do vod Akkabského zálivu přilákaly zdechliny ovcí, které do moře naházeli námořníci z obchodních lodí, vezoucích dobytek do arabských zemí k rituálnímu obětování.

Vědci jsou ale skeptičtější. Už léta upozorňují, že žraloci – ani tygři, sloni a další „zabijáci lidí“ – svévolně neútočí. Brání se jen proti vetřelcům, kteří pronikli do jejich území, cítí se napadeni nebo si člověka spletou s obvyklou kořistí.

„Je to řídký jev. Pravděpodobnější je, že vás zabije včelí bodnutí nebo úder blesku,“ řekl ke žraločím útokům expert Jean-Luc Solandt z americké Společnosti na ochranu moří. Poukázal na to, že podle důsledných statistik Floridského muzea došlo v tomto americkém státě loni k 61 případům, kdy žralok napadl člověka, a jen pět z nich bylo smrtelných.

„Lidem se žraločí útok jeví tak strašlivý kvůli stylu, jakým zvíře člověka napadne – je to vždy nečekané, bouřlivé, ve vodním prostředí, kde se lidé cítí nejistě. Žralok je velký dravec, pro média vděčný objekt,“ vysvětlil Solandt podstatu hrůzy, jakou takový útok vyvolává.

Nejčastější taktikou je bleskurychlý výpad a útěk

„Oba druhy – dlouhoploutvý i mako – tráví většinu času na širém moři, takže mají málo příležitostí setkat se s člověkem,“ upozornil britský expert David Jacoby.

„Zejména žralok dlouhoploutvý rád využívá příležitosti a bývá agresivní, když jde o žrádlo,“ vysvětlil. „Je těžké spekulovat, proč mohli útočit, ale možná se cítili ohroženi. Určitě ke břehu nepřiplavali, aby tu lovili lidi – nepředstavujeme jejich typickou kořist. Ale jestli se ocitli uprostřed lidí nebo byl v blízkosti korálový útes, mohli se bránit a stát se tak agresivnějšími. Ti lidé zřejmě byli ve špatnou chvíli na špatném místě,“ shrnul možné příčiny útoků.“

Žralok není zavilý pronásledovatel, jak ho vylíčil hororový film Čelisti. Má tři způsoby lovu: nejčastější je bleskurychlý výpad a útěk, druhý typ představuje prudký náraz do vyhlédnuté oběti, následovaný zakousnutím se nejčastěji do končetiny, a konečně číhaná, kdy žralok pomalu plave, dokud nezahlédne vhodné sousto, a pak na krátkou vzdálenost najisto udeří.

V blízkosti pláží je to téměř vždy výpad a útěk – žralok se vyřítí za domnělou potravou, kterou je nejčastěji surfař nebo osamělý plavec. Charakter zranění nebývá fatální, většinou jde o tržné rány na nohou.

Náraz s kousnutím a číhaná nesou horší následky, protože tyto taktiky žralok volí, když cítí krev nebo je hladový. Už nezkoumá, co loví, ale chystá se rovnou žrát. Jeho mnohonásobně ozubené čelisti nejsou uzpůsobeny na ukousnutí sousta, dokáže jimi jen vyrvat kus masa z těla oběti.

„Uvidíte-li v moři ve své blízkosti žraloka, zkuste zůstat v klidu,“ radí Solandt. „Sledujte ho očima a pomalu, rozhodně ne rychle a hlučně, se snažte dostat ke břehu.“

Žralok dlouhoploutvý
Délka až 4 metry
Hmotnost těsně pod 200 kg
Žije pelagicky na volném moři v tropech
Žere ryby, hlavonožce, želvy, mršiny savců
Vůči ostatním velkým mořským tvorům je agresivní
Jacques Cousteau jej nazval „nejnebezpečnějším ze všech žraloků“
Předkové žraloků se vyvinuli před desítkami miliónů let