Princip novozélandské xenotransplantace neboli přenesení částí cizorodých, většinou zvířecích a konkrétně prasečích organických částí do lidského těla spočívá v tom, že se do slinivky břišní u člověka přenesou prasečí buňky, které produkují inzulín. Tím by se měla odstavit potřeba aplikace inzulínových injekcí, které v těle umožňují přenos glukózy do buněk. Inzulín kvůli dysfunkci pankreatu nevzniká v dostatečném množství.

„Diabetes 1. typu vzniká tehdy, když nefungují buňky slinivky, které vyrábějí inzulín. Ten je nezbytný pro kontrolu hladiny cukru v krvi, a proto si jej lidé, u nichž nevzniká, musejí dodávat uměle,“ vysvětlil Bob Elliot z LCT.

Při píchání injekcí někdy může při aplikaci špatného množství vzniknout problém, který vyvrcholí například omdlením nebo kardiovaskulárními potížemi. Toto by měla xenotransplantace odbourat a diabetik by pak mohl žít relativně bez obtíží.

Testy proběhly v Rusku v roce 2007 na osmi pacientech, kteří si současně aplikovali inzulínové injekce. Po roce šest z nich vykazovalo normální hladinu cukru v krvi a mohlo si dávky inzulínu snížit. Po osmi měsících mohli dva z nich injekce zcela vysadit.

Prasečí buňky jsou při xenotransplantaci navíc obaleny kyselinou alginátovou, želatinou, která zabrání tomu, aby se jich imunitní systém zbavil.