Článek
Trus slonů-zlodějů obsahoval zvýšenou hladinu glukokortikoidů, tedy hormonů produkovaných kůrou nadledvin a vyplavovaných v zátěžových situacích. V Keni sloni nejsou omezeni na pohyb výhradně v národních parcích a rezervacích. Dostávají se do blízkostí polí a hledají na nich kukuřici nebo brambory.
Výzkumu se zúčastnili odborníci z Missourské univerzity a ochránci přírody z Nairobi. Srovnali obsah trusu slonů po nájezdu na úrodu a slonů, kteří se nevzdálili z národního parku. Z analýzy vzorků se určoval věk a pohlaví zvířete a také hladina stresového hormonu. Jeho přítomnost v trusu svědčí o tom, že zvíře muselo stresující okamžik prožít v minulých 30 hodinách, což je doba, za niž potrava projde trávicím ústrojím.
Ukázalo se, že sloni z rezervace Maasi Mara, která je obklopená obdělávanými poli, měli v trusu mnohem víc glukokortikoidů než sloni z odlehlejšího parku Amboseli. Zvířata z Maasi Mary jsou víc stresována častějším stykem s lidmi a auty, takže čelí zátěži, i když zrovna neloupí na polích. A když loupí, pak je často lidé pronásledují a napadají.
Sloni dobře vědí, do čeho jdou
"Je pravděpodobné, že u tak inteligentních a sociálních zvířat hladina glukokortikoidů stoupá už před razií na úrodu, protože si ta zvířata jsou vědoma rizika svého chování," řekla šéfka výzkumu Marissa Ahleringová.
Sloní zátahy způsobují místím zemědělcům značné škody, takže mnozí neváhají na zvířata střílet a pokoušejí se je otrávit. Ochránci přírody se proto snaží najít jiné způsoby, jak slony odradit. Úrodu má chránit elektrické oplocení, varovné systémy, strážci, pepř nebo ploty sestavené ze včelínů.
Ahleringová a její kolegové od svého výzkumu očekávají, že pomůže pochopit chování slonů a zredukovat konflikty mezi loupeživými zvířaty a rozhořčenými farmáři.