Zatím poslední z novodobých plynových svítidel se po nedávno dokončené opravě vrátily na Karlův most.

Plyn (tehdy ještě svítiplyn) se v Praze začal pro veřejné osvětlení používat v roce 1847, kdy prvních 200 plynových lamp ozářilo ulice Starého a Nového Města. V roce 1985 pak zhasl poslední plynový plamínek na krásném secesním kandelábru na Hradčanském náměstí.

Od roku 2002 ale společnosti Eltodo a Pražská plynárenská plynové lampy do pražských ulic postupně vracejí. V novodobém plynovém osvětlení se ovšem už nepoužívá svítiplyn, ale zemní plyn.

První „pokusné“ lampy se objevily v Michalské ulici, v Praze teď už do nocí září více než pět set padesát plynových lamp. Svítí téměř po celé Královské cestě od Karlova mostu a Michalské ulice, v Celetné, Rytířské, Melantrichově, Karlově, Jilské, Železné, Hlavsově a Mostecké ulici, dále září na Malostranském, Staroměstském a Malém náměstí, na Ovocném trhu a v části Nerudovy ulice. Poslední úsek, který zbývá dokončit, je horní konec Nerudovy ulice a i ten přijde na řadu v nejbližší době.

Experiment na Karlově mostě potvrdil, že lidem plynové lampy scházejí

Právě na Karlově mostě proběhl v roce 2006 experiment, který potvrdil, že navzdory jisté anachroničnosti plynové osvětlení do Prahy stále patří. Jednoho srpnového večera se na mostě rozzářily hned tři typy lamp: sodíkové, halogenové a plynové. Lidé měli rozhodnout, které světlo je nejhezčí. V souboji zvítězil plyn. Dělníci pak při rekonstrukci zavedli na most potrubí.

Celá rekonstrukce Karlova mostu ovšem budila a dosud budí i záporné emoce navzdory výsledku, kterým je ještě romantičtější večerní procházka starou Prahou. Nejhmatatelnějším výsledkem snah odpůrců zvoleného postupu je pokuta, kterou Praze vyměřil Plzeňský kraj za údajná pochybení při opravách. Hlavní město má zaplatit 950 tisíc korun. Pokutu už kraj dal Praze v březnu, a to 3,25 miliónu. Praha se ale odvolala a v červenci ministerstvo kultury rozhodnutí vrátilo k doplnění.

Rekonstrukce očima stavbařů

Co na to stavbaři, kteří plnili kritizované zadání? Václav Krauz, výrobní ředitel společnosti SMP CZ, která byla dodavatelem rekonstrukce, odpověděl na otázku, jaký způsob opravy by zvolil on sám, kdyby to záleželo pouze na něm:

„Několik desítek let po nepovedené opravě Karlova mostu v 60. letech dvacátého století se vedla diskuse o koncepci této opravy, tehdy jsem zastával názor, že u takto významné kulturní památky musí jít stranou osobní zájmy a prosazení jednotlivců, že je nutné najít společně vysoce kvalifikovaný návrh a postup. Dle mého názoru se nakonec prosadila varianta, kterou by provedli staří fachmani u stavebních děl jakéhokoliv typu, tj. zajistit založení a základy stavby a poté opravit nebo udělat střechu. V rámci mostu je to v podstatě to samé, je nutné zajistit založení pilířů a opěr, zasanovat základy a zamezit degradaci nosné konstrukce mostu od zatékání vody z vozovky. Já osobně bych upravil pouze detail styku desky pod izolací s konstrukcí zábradlí ve vazbě na budoucí opravu pláště a kleneb, protože si myslím, že při těchto nevyhnutelných budoucích pracích se v některých případech bude opětně muset rozebrat tolik diskutované zábradlí. Možná je to ale dobře, alespoň budou mít některé části naší populace znovu téma, jak se zviditelnit.“