Výsledek tohoto jednání by měl být známý ve večerních hodinách. Konečné rozhodnutí nicméně musí učinit členské státy. První takovou možností bude páteční bruselské zasedání ministrů, kteří mají na starosti konkurenceschopnost.

Unie se v minulosti zavázala, že nové agentury připadnou novým členských státům EU, mezi než patří i Česká republika. Některé země, včetně Nizozemců, nicméně argumentují tím, že v případě řídící agentury pro Galileo nejde tak úplně o novou agenturu, protože již existuje a v současnosti sídlí v Bruselu.

Zatím fungují jen dva satelity z plánovaných 30

Družicový systém Galileo by měl začít fungovat v roce 2014, ale řídící agentura by se z Bruselu, kde v současnosti sídlí, měla stěhovat již v průběhu příštího roku. Zatím jsou ve vesmíru umístěny pouze dva satelity, celkem jich má být 30. Pro plné spuštění systému jich však bude stačit 18.

Nejznámější službou Galilea budou navigační služby řidičům. Poskytovat by měl také vylepšení bezplatné služby, která má občany varovat před nejrůznějšími druhy nebezpečí a jeho součástí by měla být i služba, která umožňuje přijímat nouzový signál vysílaný loděmi, letadly či osobami. Zpoplatněná bude služba, která poskytne ještě větší přesnost a větší datový tok. Tu by mohli využívat třeba geodeti při zaměřování pozemků. Důležité bude také uplatnění nadstavbových aplikací, které budou Galileo využívat. Jde například o sledování kontejnerů, mýtné systémy nebo systémy pro sledování životního prostředí a zemědělské výroby.

Proč chce Evropa vlastní navigační systém

Navigační systém Galileo, který za 3,5 miliardy eur společně buduje EU a Evropská kosmická agentura (ESA), má především odstranit dnešní závislost na americkém systému GPS (Global Positioning System). Jedním z vedlejších důvodů je to, že Galileo například kvalitněji pokryje i oblasti na severu Evropy, kde je použití GPS omezené.

Alternativou k americkému a chystanému evropskému systému měl být ruský Glonass. Vyvíjen byl od sedmdesátých let, ale stále ještě není hotový. Dokončení zbrzdil rozpad SSSR a krize v druhé polovině 90. let.

Tři nové satelity, které jej měly doplnit, ale skončily minulý týden v Tichém oceánu asi 1500 kilometrů severozápadně od Honolulu místo na plánovaných pozicích. Nosná raketa Proton M, která je měla vynést na geostacionární dráhu, se totiž odchýlila o osm stupňů od plánované trajektorie ještě předtím, než se od ní oddělilo pouzdro se satelity.

Jak vznikaly družicové navigační systémy

Podle profesora Bradforda Parkinsona, který je považován za jednoho z otců systému GPS, se myšlenka na určování polohy pomocí satelitů zrodila v hlavách amerických vědců po startu sovětského Sputniku v roce 1957. Tehdy si totiž uvědomili, že když se pomocí takzvaného Dopplerova posunu (změna frekvence signálu způsobená pohybem) dá určit poloha družice, může se opačně určit i poloha subjektu na Zemi pomocí satelitů. Na počátku 60. let tak Američané vyvinuli první navigační systém Transit, který používalo námořnictvo.

Z dnešních sítí navigačních satelitů vznikl jako první americký GPS, jehož první družice byla vypuštěna v roce 1978. Systém GPS byl budován pro civilní i vojenské účely, zpočátku ale sloužil hlavně pro strategické úkoly. Pro civilní účely byl plně uvolněn po roce 1983, kdy sovětská stíhačka v sovětském vzdušném prostoru sestřelila civilní letadlo společnosti Korean Air, přičemž všech 269 lidí na palubě zahynulo. Americký prezident Ronald Reagan poté oznámil, že systém bude přístupný i nadále pro civilní užití a zadarmo.

Sovětský armádní systém GLONASS svůj první satelit umístil na oběžné dráze v roce 1982. Svůj navigační systém mají nebo budují také Čína (Compass) nebo Indie (IRNSS).