Postupů, jak díky fyzikálním vlastnostem materiálů zneviditelnit určitý objekt, se v minulosti objevilo několik a už dávno nespadají jen do oblasti scinece fiction, i když jí za mnohé vděčí. Poslední způsob vychází z pokusů profesora Martina McCalla a jeho vědeckého týmu.

McCall se zabýval myšlenkou zastavení proudění světla. Znamenalo by to, že se zbrzdí odraz světla od našeho těla směrem k pozorovateli tak, že ten nebude schopen pohybující se objekt, nebo v tomto případě tělo, spatřit, pokud bude pokryto tzv. metamateriálem se specifickými optickými vlastnostmi.

Idea vychází z fyzikálního principu, že rychlost světla procházející optickým vláknem závisí na jasu tohoto světla. Materiál tohoto pláště má být uzpůsoben tak, aby díky schopnosti měnit lom světla dokázal ovlivnit jeho rychlost v čase a prostoru tak, aby jej pozorovatel nezachytil. Pokud bude zapnutý, světlo by měl odrážet rychleji, při vypnutí pomaleji. To znamená, že mezi těmito dvěma proudy nastane určitá doba, kdy nebude vidět nic. A o to právě jde.

Pro zloděje ideální

McCall vysvětlil tuto myšlenku na příkladu zloděje, který se rozhodne vykrást sejf, ale zároveň nechce být zaznamenán na bezpečnostních kamerách. Při použití pláště se vytvoří jakýsi koridor v čase a prostoru, který nikdo neuvidí. „Představte si zloděje, který použije časoprostorový plášť, aby vytvořil neviditelnou chodbu a dostal se k sejfu,“ vysvětlil McCall.

Zásadním problémem, který realizaci projektu poněkud oddaluje, je fakt, že protože úzce souvisí s rychlostí světla, funguje zatím jen ve vakuu.

McCallův tým ovšem představil také méně efektivní plášť neviditelnosti, který rovněž pracuje s lámáním světla, ovšem bez využití jeho rychlosti. Obdoba tohoto pláště byla vědci navržena již dříve a vychází z předpokladu, že má zakrýt předměty před pozorovateli, kteří stojí přímo před nimi. Světlo lámou však tak, že skrývaný objekt zakryjí jen částečně, ze strany je jejich přítomnost stále viditelná.