„Je to nadějné, ale jde o začátek dlouhé cesty,“ upozornil na hepatologické konferenci Soker. „Vedle technických složitostí bude třeba také vyřešit problém, jak najednou vypěstovat miliardy hepatocytů (buněk jaterní tkáně), a ověřit, že nový orgán bude bezpečný,“ doplnil.

Vědci použili již známou metodu, při níž se z nefunkčních jater „vypere“ veškerá tkáň a do zbylého kolagenového pojiva protkaného sítí vlásečnic se postupně nasadí několik štěpů kmenových buněk a zásobují se  kyslíkem a živnou emulzí. Po týdnu se v tomto „bioreaktoru“ začaly kmenové buňky měnit na hepatocyty, množit se a plnit některé funkce jater při látkové přeměně.

Zatím se při léčbě jaterních nemocí užívají externí přístroje, podobně jako umělé ledviny. Šance na transplantaci jater jsou ovšem výrazně nižší než v případě ledvin, proto úspěch amerických lékařů odborníci nadšeně přivítali.

„Poprvé se podařilo vytvořit fungující (lidskou) jaterní tkáň na přírodní struktuře jater,“ ocenil kolegy Mark Thursz z londýnské Imperial College. Totéž, ale s myšími játry, ohlásili v časopise Nature Medicine letos v červnu výzkumníci ze Všeobecné nemocnice v Massachusetts.

„Zatím jsme se v životnosti transplantovaného orgánu v těle myší nedostali přes několik hodin,“ napsal šéf týmu Korkut Uygun.

Mezinárodní výzkumné centrum Mayo Clinic už před čtyřmi lety uvedlo do provozu zařízení, které jako médium v externích játrech využívá prasečí hepatocyty.