Hlavní obsah

Víte, od kdy se chloruje voda? V Braníku začali první, psal se rok 1924

– Praha
Právo, Petr Kotek

Ale když ta voda je chlorovaná... Tak zní nejčastější argument proti nápoji z kohoutku. Vodárenské společnosti ovšem namítají, že stačí nechat sklenici před vypitím chvíli odstát, případně do ní kápnout citrónovou šťávu. Hlavně je ovšem chlorování ochranou proti škodlivým bakteriím. Víte ale, jak dlouho se vlastně pitná voda chlóruje?

Foto: , Novinky

Článek

Pravděpodobně první přístroj na chlórování vody svého druhu v Československu byl instalován v polovině roku 1924 ve strojovně Vršovické vodárny v Braníku. Předcházela tomu povodeň na Vltavě a kontaminace studní, ze kterých vodárna čerpala. Přístroj byl nejprve v činnosti jen při velké vodě, od 24. července 1925 byla voda chlorována nepřetržitě.

A jak vznikl na první pohled složitý a poněkud nelogický název „Vršovická vodárna v Braníku“? To vysvětluje Jaroslav Jásek, archivář společnosti Pražské vodovody a kanalizace.

Na začátku 20. století nebylo tehdy samostatné město Vršovice připuštěno k projektu společné vodárny, jehož výsledkem byla Káranská vodárna. Proto vršovická obec hledala jiný zdroj pitné vody. Našla ho v Braníku poblíž vltavského břehu již v roce 1905.

Celý vodárenský systém se skládal ze dvou jímacích studní, strojovny, kotelny a obytného domku v Braníku, výtlačného vodovodu, z pozemního a věžového vodojemu s přečerpací stanicí a obytného domku na Zelené Lišce v Michli včetně přívodních vodovodů do oblasti Vršovic. Architektonické řešení všech staveb navrhl arch. Jan Kotěra.

Stavba Vršovické vodárny v Braníku, jak zněl oficiální název, byla zahájena 15. září 1906 a uvedena do provozu byla o rok později. Mimo Vršovic zásobovala pitnou vodou část Braníka, několik usedlostí v Krči, okolí radnice v Michli a malou část území Nuslí. Během dalších provozních let byl měněn zdroj energie pro čerpací stanici z plynových motorů k parnímu stroji a po roce 1921, kdy byl výkon vodárny připojen k pražské vodovodní síti, byl zvýšen i počet studní.

Vodárna sloužila do 60. let 20. století

Branická část Vršovické vodárny byla v činnosti až 60. let 20. století, kdy se z ní stal zdroj vody pro civilní obranu hlavního města. V 70. a 80. letech byl areál a část budov využíván pro rekreační vyžití zaměstnanců tehdejších  Pražských vodáren. V bývalé uhelně byla zřízena sauna, vinárna, klubovna a kulečníkový sál, v patře čerpací stanice šatny pro volejbalisty, tenisty a nohejbalisty, kteří využívaly antukové kurty na rozsáhlých pozemcích. Několik let se v areálu hrála i nejvyšší nohejbalová soutěž.

Jak se rodí kulturní památka

V roce 1991 byla Branická vodárna jako zdroj vody vodohospodářsky zrušena, vodárenské zařízení demontováno a k 31. prosinci 1997 přešla jako historický majetek zpět do vlastnictví hlavního města Prahy. Ministerstvo kultury vyhlásilo branické vodárenské stavby kulturní památkou 5. srpna 2002. V té době byl pro bydlení využíván obytný domek a ostatní stavby chátraly a trpěly nezájmem, či krátkodobým využíváním nehodným technické památky.

V letech 2004 až 2008 se postupně řítila konstrukce střechy nad původní strojovnou. Nicméně Hlavní město Praha zadalo roce 2006 podrobný stavebně historický průzkum, který byl o dva roky později dokončen.

V areálu vodárny již není dochováno žádné vodárenské zařízení a čtyřicet let již neslouží svému účelu. Přesto je tato stavba významným dokladem toho, jak esteticky může být ztvárněn komplex průmyslových staveb. Profesor Kotěra navrhl budovy ve stylu pozdní geometrické secese a výrazně uplatnil červené režné zdivo s kontrastními zeleně glazovanými ozdobnými prvky. Je proto chvályhodné, že v lednu toho roku začaly základní úkony vedoucí k zachránění tohoto jedinečného místa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám