Článek
„Poprvé jsme určili důkaz, že zánik neandertálců se shoduje s vulkanickými erupcemi přibližně před 40 tisíci lety,“ prohlásila ruská archeoložka Ljubov Golovanovová.
Její tým odhalil z té doby dva sopečné výbuchy v západní Asii, po nichž mizí stopy neandertálců z jižní části Ruska.
Archeologové analyzovali půdu, pyl, kosti zvířat i nástroje z jeskyně Mezmajskaja v jižním Rusku a z jejího okolí. Výsledky analýz provedených v petrohradské Prehistorické laboratoři ANO zveřejnil odborný časopis Current Anthropology.
Golovanovová se odvolala i na práci italského antropologa Francesca Fedeleho z Neapolské univerzity, který zjistil neobvykle velkou sopečnou erupci v Itálii. I k ní došlo někdy před čtyřiceti tisíci lety a přinesla „sopečnou zimu“ a zhoršení podmínek pro život ve střední i jižní Evropě.
Chemické analýzy půdy z okolí ruské jeskyně zachytily dva druhy sopečného popela, což signalizuje dva sopečné výbuchy někde v západní Asii v období před 40 až 45 tisíci lety.
Zkoumání pylových zrn ukázalo, že v době, kdy vznikaly vrstvy sopečného popele, nastalo mimořádně chladné a suché období, což vedlo k poklesu množství vegetace i ke snížení stavů velkých zvířat, na nichž masožraví neandertálci životně záviseli.
Příroda dala šanci moderním lidem
Ukázalo se, že po prvním výbuchu se v okolí jeskyně výrazně zmenšilo množství stop po neandertálcích. Po druhém vymizely stopy úplně. V době před 40 tisíci lety už nejsou v oblasti Mezmajské žádné stopy po kamenných nástrojích a zabitých zvířatech: život pralidí tu ustává.
Lidé dnešního typu sopečnými výbuchy vážněji zasaženi nebyli – podle ruských expertů žili v té době jen v Africe a v jihozápadní Asii (ovšem podle jiných analýz dorazil dnešní člověk do Evropy již před 45 000 lety). Sopečný prach ani plyny tedy nezastínily jejich oblohu a nezhoršily jim životní podmínky tak jako v Evropě nebo v západní Asii.
Naopak moderní lidé dostali díky ničivým sopkám novou šanci: oslabení neandertálců vytvářelo příležitost pro expanzi do zpustošené Evropy. Lidé se však nejdříve museli přizpůsobit zhoršeným životním podmínkám v těchto oblastech.
Golovanovová poukazuje na skutečnost, že někdy před čtyřiceti tisíci lety u nich dochází k pokrokům v opracování kamene a objevují se i další kulturní inovace. Dva až tři tisíce let po vymizení neandertálců tak lépe vybavení moderní lidé obsazují i jeskyni Mezmajskaja.
Výbuchy sopek ještě neznamenaly úplný konec neandertálců. Soudí se, že poslední příslušníci tohoto druhu žili ještě někdy před třiceti tisíci lety v oblasti Gibraltaru.